Řecké téma je v poslední době v médiích natolik frekventované, že jednomu přijde až stydno na kupu již řečeného přihazovat další kvanta slov. Ale možná zdání klame. Než jsem se pustil do psaní této glosy, pokusil jsem se odhadnout „koeficient národní mediální provařenosti“, porovnáním počtu nalezených „googlovských“ odkazů na různé evropské země s počtem jejích obyvatel. A ejhle, Řecko se ocitlo až na 16. místě z 26, celých sedm míst za Českem...
Přeci jen budu tedy psát o Řecku. Náměty mám dva, jeden i u nás diskutovaný často, druhý spíše okrajově.
Námět první – penze. Statisticky dokladovaná nenasytnost řeckého penzijního systému je nejen trnem v oku obyvatel věřitelských zemí, ale i jednou z hlavních překážek dosažení dohody řecké vlády s Trojkou (EK, ECB, IMF). Podle údajů z posledního Aging Reportu Evropské komise dosahoval objem vyplacených penzí v poměru k HDP v roce 2013 v Řecku 16,2 % HDP, zatímco v eurozóně v průměru 12,3 %, v EU 11,3 % a v Německu jen 10,0 %. Z uvedeného plyne na první pohled těžko zpochybnitelný závěr: potřebujete-li Řekové rychle a hodně ušetřit, snižte si penze. (Alternativně by bylo možné získat chybějící zdroje důkladnou reformou správy veřejného sektoru, to je však evidentně běh na dlouhou trať a do ještě strmějšího kopce). Proč se řecká vláda přiškrcení penzijních výdajů zatvrzele brání?
Jedním z důvodů je bezpochyby fakt, že SYRIZA vyhrála parlamentní volby mimo jiné díky slibu, že na penze důchodců už nesáhne. I kdyby snad premiér Tsipras v tomto bodě zakolísal a nějaké ústupky učinit chtěl, dohoda by následně zřejmě neprošla parlamentem. Vedle ryze politických existují ovšem pro zdrženlivost při dalším snižování penzí i jiné, věcnější důvody. Za prvé je třeba vzít v úvahu, že řadě řeckých penzistů se dávky v minulých letech již snižovaly, v některých případech až na polovinu, nezřídka o třetinu. Za druhé, podíl penzí na HDP je nejvyšší v EU i proto, že Řecko zaznamenalo v uplynulých letech strmý propad ekonomického výkonu: čitatel ve zlomku nebylo možné snižovat tak rychle jako se umenšoval jmenovatel. Za třetí, Řecko má v EU po Itálii a Německu třetí nejvyšší podíl obyvatelstva ve věku nad 65 let, tzn. v důchodovém věku. A za čtvrté je třeba vzít v úvahu i to, že řečtí důchodci dnes ze svých penzí nezřídka živí nejen sebe, ale i své dlouhodobě nezaměstnané děti a vnuky, jichž je v evropském srovnání relativně nejvíce.
Námět druhý – náklady naordinovaného ozdravného programu a prodlužujícího se období nejistoty. Ani v této věci se Řekové s věřiteli zpravidla nedokáží shodnout, když dlužníci poukazují především na masivní kumulativní propad ekonomické aktivity a nárůst nezaměstnanosti, zatímco věřitelé argumentují nutností co nejdříve obnovit soulad mezi životní úrovní obyvatel a skutečnou ekonomickou výkonnosti země. Obě strany pak společně s nevolí sledují sílící odliv soukromého kapitálu z Řecka do zahraničí, slibujícího lepší ochranu před turbulencemi, vyvolanými případnou státní insolvencí, a pohrávají si s možnosti zavedení kapitálových kontrol.
Na rozdíl od úprku finančního kapitálu se o odlivu lidského kapitálu z Řecka hovoří v médiích jen sporadicky. V dlouhodobější perspektivě se přitom jedná o proces významem zcela souměřitelný. Během uplynulých pěti let (2009-14) opustilo rodnou zemi více než 20 tisíc nadprůměrně kvalifikovaných Řeků, tj. osmkrát více než v předchozím pětiletí a o 20 % více, než kolik ve stejném období odešlo Španělů z nezaměstnaností podobně sužovaného, přitom však mnohem lidnatějšího, Iberského poloostrova. A protože zkušenost ukazuje, že nadaní řečtí emigranti disponují nadprůměrnou schopností se v cizině úspěšně uchytit, šance na rychlý návrat je v jejich případě ještě mnohem slabší než šance na rychlý návrat vyvezených úspor. Znamená to, že mnozí kvalifikovaní Řekové nebudou pomáhat obnově prosperity ve vlastní zemi v době, kdy by jich bylo nejvíce potřeba, a namísto toho budou rozvíjet ekonomiky věřitelů, jimž dnes nejen v Athénách tak často nemohou přijít na jméno. Není to hezký?
Martin Kupka
Pozice: hlavní ekonom ČSOB
Martin Kupka je od roku 2002 ředitelem investičního výzkumu a hlavním ekonomem ČSOB. Vystudoval obor ekonomicko-matematické výpočty na pražské VŠE, postgraduální studium absolvoval na PgÚ ČSAV v Praze a GIIS v Ženevě. V první polovině 90. let přednášel makroekonomii na Fakultě sociálních věd UK, byl ekonomickým poradcem ministra na MHPR ČR a působil jako makroekonomický analytik pro středoevropský region v NRI ve Vídni. Od roku 1995 do roku 2002 pracoval Martin Kupka jako vedoucí ekonomického výzkumu ve skupině Patria Finance, s výjimkou období 1999-2001, kdy řídil strategii a výzkum v pražské Raiffeisenbank.
Témata: přijetí eura, ekonomická transformace, hospodářská politika ČR a EU.