Česká úprava
Česká právní úprava stanoví, že kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran, přičemž se má za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním.
Je jasné, že za takovéto situace bude nutné dříve či později interpretovat nebo aspoň rámcově stanovit, co se již využitím závislosti slabší strany a dosažením zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran rozumí a naopak co ještě právo, resp. soudy připustí. Kromě každodenní kontraktační praxe podnikatele může mít toto ustanovení i nedozírný význam v praxi akviziční. Proto je vhodné se podívat k našim francouzským přátelům.
Francouzský příklad
Francouzský obchodní zákoník obsahuje ustanovení, které zakládá odpovědnost a povinnost k náhradě škody v případě, že strana uloží nebo se pokusí uložit svému obchodnímu partnerovi povinnosti vytvářející podstatnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. V březnu tohoto roku se k výkladu nerovnováhy vyjádřil francouzský Nejvyšší soud (Cour de Cassation) ve svých dvou rozhodnutích. V obou z nich shledal, že nerovnováha musí být posuzována s ohledem na celou smlouvu jako komplex, nikoli pouze dle konkrétního ujednání. Zohledněna by přitom měla být ekonomie kontraktu a obchodní vztah smluvních stran, a také proces uzavíraní smlouvy a možné vyvážení „nevýhodného“ ujednání na jiném místě smlouvy.
Francouzský soud se dále vyjádřil i ke konkrétním ujednáním, která by obecně měla být považována za nerovnovážná; samozřejmě při posouzení celého kontextu a s tím, že je může „narovnat“ jiná ujednaná výhoda. Bude praktické, když zde uvedeme několik příkladů, které se většině podnikatelů mohou hodit:
- Ustanovení o úpravě ceny musí podle soudu projít testem dostatku vzájemnosti. Jinými slovy, při dodatečných úpravách kupní ceny musí být možné cenu upravit oběma směry, a to pro obě strany za stejných či podobných podmínek.
- Smluvní pokuta musí být přiměřená, vázaná na jasné a objektivně zjistitelné skutečnosti. Smluvní pokuta nesmí záviset na posouzení pouze jedné ze smluvních stran a narušovat vyváženost celé smlouvy.
- Ustanovení o možnosti ukončení v případě nedostatečného plnění musí být také vyrovnané. Jednostranná možnost ukončení spolupráce s dodavatelem bez jakékoliv výzvy k nápravě či možnosti kompenzace pro druhou smluvní stranu je porušením takové zásady.
- Ustanovení o splatnosti by nemělo obsahovat neodůvodněné rozdíly mezi smluvními stranami. Při vzájemném plnění by splatnost měla být srovnatelné pro obě smluvní strany.
- Obecně se francouzský soud také zaměřil na průběh vyjednávání dotčených smluv, možnost změny určitých ustanovení v rámci jejich vyjednávání a případnou „formulářovou“ formu smlouvy. Nemožnost vyjednání určitých ustanovení či jejich „formulářová“ povaha jsou známkami nerovnosti.
Shrnutí
Popsaný francouzský příklad může posloužit jako rámcové vodítko pro podnikatele, kteří si z nějakého důvodu přejí ve svých smlouvách stanovit ne zcela vyrovnaná práva a povinnosti. Nicméně vždy bude nutné mít na paměti, že nevýhodnost konkrétního ustanovení bude nutné posoudit v kontextu celé smlouvy a případně i procesu jejího vyjednávání.