Americké akcie se v posledních 120 dnech nikam nepohnuly. Sektory jako zdravotní péče, software či zboží dlouhodobé spotřeby sice dosahovaly nových maxim, ale z hlediska celku to zase vyvážil vývoj v oblasti energetiky, materiálů a průmyslových firem. Důvodů, proč skončila rally, která začala na podzim roku 2011, může být celá řada. Někdo poukazuje na začínající obrat v monetární politice a na propad cen komodit. K tomu bychom mohli přidat růst mzdových nákladů, který ohrožuje ziskové marže ve firmách jako a McDonald’s.
Došlo také k zastavení růstu celkových korporátních zisků. Není tak moc důvodů, proč by měly růst i valuační násobky. Býci však tvrdí, že pokud dáme stranou sektor energetiky, růst zisků vypadá dobře. Jenže takhle bychom mohli vymazat slabé stránky v každém filmu a udělat z něj film dobrý. Zisky firem v indexu S&P 500 prostě dosáhly fáze, kdy už nerostou. Trh se tak nachází v situaci, kdy ekonomika nedosahuje obzvláště silného růstu, politika Fedu už nebude tak uvolněná a zisky dosáhly svého maxima. Ceny akcií stagnují a pokud se objeví tendence k růstu, je to jen díky několika málo sektorům či firmám. Naopak roste seznam firem, které dosáhly na jednoleté dno.
Trhu tedy dochází dech. Je ovšem důležité uvědomit si, že stagnující trh není obvykle dobrým indikátorem toho, co přijde. Od roku 1926 došlo jen dvanáctkrát k tomu, že se index S&P 500 na konci července pohyboval v rozmezí pouhých 2 % od jeho hodnoty z počátku roku. Za prvé tedy platí, že současný stav je hodně výjimečný.
V roce 1930 skončila půlroční stagnace trhu hlubokým propadem ve výši 28,5 %. I to je dnes možné. Ale nesmíme zapomínat na to, že tehdy šlo o propad související s Velkou depresí. Další dva propady přišly v roce 1941 (17,5 %) a v roce 1990 (6 %). V prvním případě hrál významnou roli i Pearl Harbor, ve druhém recese. Jen v jednom případě pak skončila pololetní stagnace stagnací celoroční – bylo tomu tak v roce 1994.
Tím ztrátové a neziskové roky končí. V ostatních osmi případech byli investoři za stagnaci hezky odměněni. V letech 1942, 1949 a 2010 dosáhl index S&P 500 dokonce návratnosti mezi 9 – 13 %. Medián návratnosti v letech, kdy trh v prvním pololetí stagnoval, dosahuje 6 %, což je asi polovina návratnosti dosahované od roku 1926. Nejde však o žádnou tragédii a důležité je i to, že v těchto obdobích byl trh výrazně méně volatilní.
Stagnující trh tedy není silnou známkou určitého budoucího směru. V historii třikrát klesl, jednou stagnoval až do konce roku a v osmi případech uzavřel na znatelně vyšší úrovni, než na jaké na počátku roku začínal. Žádný jasný vzorec tu patrný není, a to je dobré mít na paměti v případě, kdy někdo bude tvrdit, že stagnující trh něco znamená.
Autorem je Joshua Brown.
Zdroj: Fortune