Řecko a trhy potřebují revoluční změnu

Je zřejmé, že Řecko nemůže splatit všechny své dluhy i přesto, že už došlo k jejich významné restrukturalizaci. Mezinárodní měnový fond s tímto pohledem souhlasí, je ale otázka, jak snížit řecké dluhy a zároveň zůstat spravedlivý k zemím, jejichž dluhy vzrostly kvůli globální finanční krizi (například Irsko). Spravedlnost musí být zachována i vůči daňovým poplatníkům ve věřitelských zemích, z nichž někteří jsou chudší než Řekové.

Podle mého názoru lze uvedené dilema vyřešit následujícím způsobem. Většina řeckého dluhu by byla restrukturalizována tak, že by byl navázán na růst řeckého produktu. Nové dluhopisy by nevynášely nic až do doby, dokud by příjmy na hlavu nepřevýšily předchozí maxima. Splatnost dluhopisů by byla dlouhá, řekněme 40 let. Musela by ale být jasně dána, protože s rostoucí ekonomikou by se takové dluhopisy staly ve velmi dlouhém období neúměrnou zátěží.

Věřitelé by tedy dostávali své splátky zpět až tehdy, kdyby Řecku pomohli s návratem k růstu. Současná fixace na vysoké primární přebytky by tak byla nahrazena růstovým programem. Žádné dluhy by se nemusely odepisovat, hodnota nových dluhopisů by byla funkcí budoucího růstu země. Úrokové platby by byly nastaveny tak, že by se chovaly silně proticyklicky. To znamená, že by prudce rostly během boomu, když jsou výběry daní vysoko. Během recese by žádné takové platby nenastaly. A stejná možnost přeměnit stávající dluhopisy na obligace provázané s ekonomickým růstem by byla nabídnuta i dalším zemím, které musely přijmout program podpory. Platí to zejména o zmiňovaném Irsku. Není důvod, aby Řekové měli nějaké výhody.

Země jako Itálie by také měly možnost přeměnit stávající dluhy na nový typ, ale pouze po jednání s existujícími věřiteli. Každá země pak samozřejmě může financovat své deficity novými dluhopisy provázanými s růstem HDP. Ty jsou samozřejmě určitou formou národních akcií. Svět se dnes topí v dluzích a podobné obligace jsou cestou, jak snížit poměr dluhu k financování založeném na akciovém kapitálu zpět na bezpečnější úrovně. Stejně, jako jsme se kvůli zvýšení bezpečnosti finančního systému snažili o zvýšení kapitálu bank, měli bychom podporovat jednotlivé země v používání popsaných dluhopisů.

Nový druh financování je ale spojený s problémem možné nedůvěry v oficiální ekonomická data. V korporátním světě se tento problém řeší externím auditorem a ten samý princip může být uplatněn i v EU. Statistické úřady každé země by měly být nezávislé tak, jako je nyní nezávislý Elstat v Řecku. A každá země používající nový typ dluhopisů by musela mít svá data ověřená Eurostatem. O dluhopisech provázaných s růstem produktu se mezi ekonomy uvažuje už celá desetiletí. V praxi zatím použity nebyly kvůli problémům se statistickými daty a náklady, které jsou spojeny se zavedením nového finančního produktu. Výhody jsou ale v současné situaci týkající se Řecka obrovské. Měli bychom tuto možnost zkusit.

Autorem je Charles Goodhart z London School of Economics.

Zdroj: FT