Po intenzivním pětiletém snažení byla podepsána obchodní dohoda mezi Spojenými státy, Japonskem a deseti dalšími ekonomikami (zejména z Asie, ale také z Latinské Ameriky). Jde o tzv. Trans-Pacific Partnership, neboli TPP. Vítězové jsou jasní: Obama a Shinzo Abe, pravděpodobně také celé Spojené státy a Japonsko. Obama totiž může ukončit své prezidentské vládnutí s tím, že dokázal posílit vztahy s Asií a Abe může ukazovat, že „třetí šíp“ jeho ekonomického programu Abenomie není jen prázdný koncept.
TPP ale vytváří i poražené. Těmi není nikdo jiný než Evropa s Čínou. Čína totiž nebyla k dohodě přizvána a TPP má navíc fungovat jako konkurenční nástroj namířený proti ní. Objevují se sice názory, že Čína bude o rozšíření dohody jednat, ale Obama dal před několika dny jasně najevo, jaký je její výchozí princip: „V době, kdy se 95 % našich potenciálních zákazníků nachází v zahraničí, nemůžeme nechat země, jako je Čína, aby stanovovaly pravidla v globální ekonomice.“
Čína může v důsledku TPP ztrácet zákazníky v USA. Ohrožuje ji i to, že její hlavní obchodní partneři jsou v dohodě zahrnutí. Existuje ovšem jedna významná výjimka a tou je Evropa. Ta se celé roky snažila dojednat se Spojenými státy podobný program (Transatlantic Trade and Investment Partnership - TTIP). Obamova chuť uzavírat další dohody ale může po jeho vítězství v Asii opadat a Evropa by musela dělat významné ústupky. Podmínky stanovené v TPP by pak pro Evropu pravděpodobně nebyly přijatelné.
TPP ještě musí být schválen příslušnými parlamenty, pokud by k tomu ale došlo, program by se týkal 40 % globálního obchodu. Příslušné obchodní bariéry by byly sníženy na minimum ve všech odvětvích, včetně velmi chráněného zemědělství. Přijaty by také musely být společné standardy v oblasti investic, ochrany životního prostředí, ochrany značek, a podobně. Japonsko muselo v těchto oblastech učinit řadu ústupků, což mimo jiné ukazuje, jakou cenu je ochotno platit za dobré vztahy s USA. U Číny takový postoj není pravděpodobný.
Velký otazník nyní visí nad tím, jak se Čína a Evropa zachovají v situaci, kdy budou čelit obrovskému obchodnímu bloku. Obě ekonomiky se o překot snaží uzavírat dvojstranné dohody. Příkladem je dohoda mezi Čínou a Austrálií či mezi evropskými zeměmi a Vietnamem. Ve srovnání s TPP jsou ale podobné dohody nevýznamné. Čína se také snaží o vytvoření regionálního bloku, avšak zájem jiných stran je velmi nejistý. Může se tak lehce stát, že Čína a Evropa si nakonec uvědomí, že mají něco společného. Snahy o uzavření obchodní dohody mezi USA a Čínou nyní ochladly, Evropa by tak mohla nahradit Spojené státy a donutit je, aby se nakonec vydaly její cestou.
Zdroj: Natixis