Ekonomové se shodují na tom, že ekonomická transformace bývá bolestivým procesem. V případě východní Evropy se ale očekávalo, že na konci tohoto procesu přijde úspěch. Realita je doposud jiná. Například Ukrajina a Rusko se v průzkumech spokojenosti obyvatel nacházejí na samém dně sestavovaných žebříčků. Jejich skóre je dokonce nižší než u zemí jako Bangladéš či Senegal. Arméni, Bulhaři, Moldavané a Srbové jsou pak méně spokojení než lidé z Peru či Indie. V Mongolsku je spokojenost vyšší než v Maďarsku. Proč ve východní Evropě nejde ekonomický pokrok ruku v ruce s pokrokem v oblasti štěstí a spokojenosti?
Naše vlastní analýza potvrzuje, že postkomunistické země jsou systematicky méně spokojené jednak než jejich vyspělé protějšky, ale také než rozvíjející se ekonomiky ve zbytku světa. Nejde přitom o odraz rozdílné úrovně příjmů nebo třeba očekávané délky života. Následující graf ukazuje, jak se ve vybraných zemích vyvíjí podíl populace, která sama sebe hodnotí jako spokojenou:
Zdroj: Pew Research, Eurobarometer, Life in Transition Survey
Nejspokojenější jsou lidé v Dánsku. Zmíněný poměr se zde blíží 100 % a v čase zůstává stabilní. „Stará“ Evropa už čelí klesající spokojenosti, ale stále je na tom znatelně lépe než země východní Evropy (EE). Nejméně spokojené najdeme na Ukrajině a v Bulharsku.
Podle naší analýzy jsou uvedené rozdíly významně ovlivněny tím, nakolik byla zklamána počáteční očekávání lidí ve východoevropských zemích, které se vydaly cestou ekonomické transformace. Tato zklamání se týkají zejména efektivity vládního sektoru a korupce. Znatelný vliv má podle naší analýzy i ortodoxní církev – ta vysvětluje přibližně 30 % pozorovaného rozdílu ve spokojenosti.
Zdá se tedy, že rozsáhlá ekonomická transformace může sice přinést ekonomické výhody (alespoň pro někoho), ale také psychologické náklady (pro většinu). Nespokojenost s dosaženými výsledky pak může značně snižovat motivaci pro další reformy. Tím ohrožuje politické a ekonomické instituce. Úplatkářství, korupce a špatná vláda sebou vedle přímých škod nesou i dlouhodobé náklady, které nejsou na první pohled patrné. Přesto ale významným způsobem ovlivňují každodenní životy lidí. Transformace zemí východní Evropy tak zůstává stále nedokončená, alespoň co se týče psychologického hlediska.
Autory jsou Simeon Djankov z New Economic School v Moskvě, Elena Nikolova z EBRD a Jan Zilinsky z Peterson Institute for International Economics.
Zdroj: BeyondBrics