OECD před několika dny zveřejnila svůj nový ekonomický výhled, podle kterého by mělo dojít ke zrychlení tempa ekonomického růstu v celé světové ekonomice. Zejména by se ale tato akcelerace měla týkat zemí, ve kterých je plánována fiskální expanze. V USA by na základě „plánů“ nové vlády měl ekonomický růst v roce 2018 dosáhnout dokonce 3 %.
Jsem velmi rád, že OECD je otevřenější vůči názoru, že fiskální expanze by mohla být tou správnou politikou v prostředí utlumeného růstu. Hodně mě těší i to, že OECD mění svůj názor a začíná věřit, že fiskální multiplikátory jsou vyšší, než se dříve věřilo. Celá historie tohoto příběhu vypadala následovně:
V roce 2011 se řada vyspělých zemí obrátila k utažené fiskální politice i přesto, že ekonomický růst byl nízký a nezaměstnanost se držela na velmi vysokých hodnotách. V té době se zdálo, že OECD má takovou politiku za správnou a fiskální konsolidace byla považována za nutnou reakci na vysoké vládní zadlužení. Hovořilo se sice o negativních dopadech, které má fiskální konsolidace na poptávku. Předpokládalo se ovšem, že hodnoty fiskálních multiplikátorů se pohybují kolem 0,5 (uprostřed krize s mimořádně vysokou mírou nezaměstnanosti) a tudíž převládal názor, že náklady spojené s konsolidací jsou ve srovnání s jejími přínosy poměrně malé.
Dnes se nezaměstnanost v americké ekonomice blíží 5 %, pomalu se vrací mzdová a cenová inflace a centrální banky jsou připraveny začít se zvedáním sazeb. A v takové situaci OECD náhle obrací a začíná tvrdit, že fiskální multiplikátory se blíží hodnotě 1. To vše i přesto, že fiskální expanzi by měly tvořit zejména daňové škrty pro bohatší domácnosti, které mají relativně nízký sklon ke spotřebě.
Popsaný vývoj bych nazval procyklickou změnou odhadů fiskálních multiplikátorů. Takový přístup totiž podporuje konsolidaci uprostřed krize a naopak expanzi během boomu. Není třeba zdůrazňovat, že z hlediska skutečně efektivní fiskální politiky to není právě ten nejlepší přístup. Média (včetně Financial Times) pak samozřejmě hovoří o tom, že nová analýza OECD je potvrzením správnosti plánované politiky nové americké vlády. Hovoříme tu přitom o OECD, která byla dříve tak posedlá rizikem vysoké inflace a nadměrným růstem cen investičních aktiv.
Zdroj: Blog profesora ekonomie na INSEAD Antonia Fatáse