Snižování sazeb u korporátních daní je poslední dobou v kurzu. Donald Trump slíbil jejich pokles z 35 % na 15 %, britská premiérka Theresa Mayová slíbila, že ve Velké Británii klesne sazba daně ze zisků na nejnižší úroveň v zemích G20. To znamená, že by musela být ještě nižší než v USA. Na první pohled se tedy zdá, že začíná válka o to, která země bude pro firmy z hlediska zdanění zisků nejzajímavější.
Trumpův plán může změnit postoje amerických nadnárodních firem, které nyní preferují držení zisků v zahraničí. Británie se může snažit o to, aby se tyto zisky naopak hromadily ve Velké Británii. Když se ale nyní tak moc uvažuje o tom, jak zlepšit podnikatelské prostředí, měli bychom se vrátit k myšlence na úplnou eliminaci daní ze zisků doplněnou pouze o zdanění spotřeby a osobních příjmů.
V USA, Velké Británii a mnoha dalších zemích je danění korporací předmětem nepřehledné sítě pravidel, podivných a někdy náhodně vytvořených výjimek a v některých případech záměrně vytvořených úlev, které se hodí konkrétním firmám. Stačí se zeptat evropské komisařky pro hospodářskou soutěž Margrethe Vestagerové na podnikání společnosti v Irsku. Tato oblast daňového systému tak negativně ovlivňuje vypovídací schopnost účetních výkazů a nese sebou velké vedlejší náklady včetně práce právníků či daňových a účetních poradců. V neposlední řadě vede k vytváření nepřehledných a jinak nesmyslných korporátních struktur.
Kvůli ohromné snaze vyhýbat se zdanění zisků také korporace moc nepřispívají k celkovému výběru daní. Podle OECD odpovídá objem daní vybraných ze zisků ve vyspělých zemích asi 2,8 % HDP a ve Spojených státech a Velké Británii je to ještě méně. Možná i proto je tak populární hovořit o tom, že daňové sazby budou u daní ze zisků sníženy. Na papíře vypadá takový plán převratně, ale na celkový vládní rozpočet moc velký dopad nemá.
Existuje tak řada argumentů, abychom od zdanění zisků úplně upustili. Argumenty pro zachování současného systému moc přesvědčivé nejsou. Například Reuven Avi-Yonah z University of Michigan Law School v roce 2004 psal, že zdanění korporací „je namístě, protože jde o nástroj, který umožňuje zabránit nadměrné akumulaci moci v rukou managementu korporací“. Lidé podle něj chápou, že korporace mají velkou moc a jejich zdanění je jedním ze způsobů, jak může stát jako zástupce lidu jejich moc omezovat.
Přesouvání zisků do zahraničí a do různých daňových rájů tento efekt ovšem značně eliminuje. Můžeme dokonce tvrdit, že existence daní, které ale stát není schopen efektivně vybírat, celý systém podkopává namísto toho, aby mu prospíval. A vláda může proti korporacím zasahovat jinými způsoby včetně regulace. Mohli bychom také tvrdit, že není fér, aby za eliminaci zdanění korporací zaplatili spotřebitelé. Jenže firmy by pak měly motivaci k tomu, aby držely ceny nízko a udržely tak silnou poptávku. Navíc by měly větší prostor pro zvyšování mezd. A férovější je zdanit zboží a služby tam, kde jsou nakupovány, než tam, kde jsou vyráběny. Současné populistické návrhy na snižování korporátních daní nejsou žádnou pravicovou revolucí. Tou by byla jejich úplná eliminace. Kdyby k ní přikročila nějaká významná ekonomika, další by se rychle vydaly stejným směrem.
Autorem je Leonid Bershidsky.
Zdroj: Bloomberg