V Itálii sílí snahy o zavedení paralelní měny

O zavedení paralelní měny se v Itálii hovoří již nějakou dobu. Minulý týden ale diskuse opět nabrala na otáčkách a přispěl k tomu dlouhodobý zastánce této myšlenky Silvio Berlusconi. Ten v rozhovoru pro Libero Quotidiano uvedl, že takový krok by Itálii mohl pomoci navrátit její monetární suverenitu a následně podpořit domácí poptávku. Analytici ze Citi k tomu ve své analýze píší, že podle Berlusconiho by zavedení paralelní měny bylo v souladu s evropskými dohodami. Na druhou stranu by ale jistě vyžadovalo schopnost prosadit si takový krok v jednání s Německem a Francií. 

Berlusconi uvedl, všímá si FTAlphaville, že podobný nástroj navrhuje Liga severu. Ta hovoří o tom, že vláda by měla vydat speciální neúročené obligace malých nominálních hodnot, které by byly používány pro transakce mezi občany a vládou. Tedy například pro placení daní, sociálního a zdravotního pojištění a vláda by je používala pro své výdaje. Podle politika není tento návrh vzdálený jeho myšlenkám na paralelní měnu.

Liga severu tvrdí, že výše popsané dluhopisy by byly prvním krokem k opuštění eura. Berlusconi hovoří o tom, že jeho návrhy by nemohly být rozporovány na základě evropských dohod a ECB by proti paralelní měně nemohla nic namítat. Z podobných diskusí je pak zřejmé, že ochota k zavedení paralelní měny a k rozbití monopolu eura v Itálii dále roste. Citi k tomu dodává, že asi dvě třetiny italských voličů nyní podporují strany a hnutí, které jsou zaměřeny protievropsky. 

To vše znamená, že Itálie může být významným zdrojem nestability pro celou EU. Mimo jiné proto, že paralelní měnu by po ní mohly zavést i jiné země. Na druhou stranu by ani samotné rozhodnutí italské vlády o používání nové měny ještě neznamenalo, že skutečně dojde k jejímu rozšíření. O konečném úspěchu měny totiž rozhodují ti, kdo ji mají používat. Když budou firmy a domácnosti dál používat eura, celý projekt zkrachuje. Jestliže se naopak z emocionálních či jiných důvodů rozhodnou, že lepší je paralelní měna, euro jí bude jen těžko konkurovat. 

Rozšíření paralelní měny by mohly bránit také eurové závazky italských subjektů. Mají-li tyto dluhy splácet, musí se nějak dostat k eurům. Pokud by kurz alternativní měny k euru měl oslabovat, její popularitu by to kvůli dluhům denominovaným v eurech značně snížilo. Tedy v případě, že by se Italové nezačali spoléhat na to, že mezinárodní věřitelé si nemohou splácení dluhů vymoci silou.