Francie i Itálie budou jen s velkými problémy schopny zabránit další deindustrializaci svých ekonomik a posunu směrem k sektorům, které jsou uchráněny konkurence ze zahraničí. Obě země totiž trpí ztrátou nákladové konkurenceschopnosti a to půjde jen těžko obnovit. Tento trend bude mít několik důsledků, píše Natixis.
V první řadě se bude struktura pracovních míst ve Francii a Itálii posouvat směrem k málo produktivním pozicím, u nichž není třeba vyšší kvalifikace. Právě tento segment ekonomiky je totiž mezinárodní konkurencí ohrožen nejméně. Jeho rostoucí váha ale bude znamenat celkový útlum ekonomické aktivity a zhoršení potenciálního růstu.
Francie i Itálie budou také trpět zhoršováním obchodní bilance, které půjde korigovat jen útlumem domácí poptávky. Obě země se v důsledku tohoto vývoje budou snažit o přeměnu eurozóny na federální unii. Federalismus by jim totiž umožnil zvýšit domácí příjmy díky transferům z průmyslového jádra eurozóny, které má vyšší životní standard. Díky federalismu a transferům by také Francie a Itálie byly schopny financovat své vnější deficity a nemusely by se snažit o jejich korekci útlumem domácí poptávky. Na cestě k federalismu tak stojí pouze jedna překážka: Není důvod, proč by průmyslové jádro eurozóny nabídlo těmto dvěma zemím federalismus jako na stříbrném tácu.
Problémy s nákladovou konkurenceschopností Francie a Itálie jsou zřejmé z následujícího grafu, který porovnává jednotkové náklady práce uvedených dvou zemí s jednotkovými náklady práce ve Španělsku. Jestliže by Francie a Itálie chtěly obnovit svou konkurenceschopnost na úroveň jiných zemí s podobnou sofistikovaností výroby, musely by mzdy v těchto dvou zemích podle našeho odhadu klesnout o 15 – 20 %. Jinak řečeno, obnova konkurenceschopnosti je u nich jen velmi těžko proveditelná:
Druhý obrázek ukazuje zmíněnou deindustrializaci obou ekonomik. Produkční kapacity výrobního sektoru jsou nyní v Itálii ve srovnání s rokem 1998 asi o 15 % nižší, ve Francii přibližně o 7 % nižší:
(Zdroj: Natixis)