Během prvních 18 let nového tisíciletí si americká ekonomika vedla mnohem hůře, než mohla. Alespoň to tvrdí bývalý člen vedení Fedu Narayana Kocherlakota a na stránkách Bloombergu dodává: „Pokud chce Fed dosáhnout zlepšení, mel by zvážit změnu v jeho managementu růstu a inflace.“
Kocherlakota poukazuje například na to, že zaměstnanost lidí ve věku 25 – 54 let se ještě nedostala na úrovně dosažené před roky 2007 až 2009 a zůstává hluboko pod úrovní z roku 2000. Podíl příjmů zaměstnanců na celkových příjmech klesl mezi roky 2000–2017 o více než 10 procent, potěšení nevzbuzuje ani vývoj mediánu příjmů či mediánu čistého bohatství amerických domácností.
„K tomuto stavu významně přispěla i politika Fedu. Ten se má ze zákona starat o cenovou stabilitu a maximální zaměstnanost. První cíl je definován jako 2% roční inflace, druhý přesnou definici nemá, ale obecně je vnímán jako udržování ekonomiky u jejího potenciálu. Fed se od roku 2000 snaží o dosažení obou cílů většinou neúspěšně,“ tvrdí ekonom. Následující graf popisuje úspěšnost při dosahování inflačního cíle, tedy vývoj Fedem preferovaného měřítka jádrové inflace snížené o 2 dva procentní body:
Druhý obrázek popisuje vývoj rozdílu mezi skutečným a potenciálním produktem tak, jak jej odhaduje Rozpočtová kancelář Kongresu CBO:
Podobné obrázky ukazují, že by Fed měl změnit přístup ke svému mandátu. Doposud totiž své cíle vnímal jako strop a ne jako skutečný cíl. Změna pohledu by znamenala, že by inflaci nechal oscilovat kolem 2 % a růst by občas překročil potenciál. Právě v současné době by byla vhodná doba na takovou změnu. Kongres minulý rok schválil změny ve fiskální politice, které pravděpodobně posunou nahoru inflaci i růst. Bude na to Fed reagovat razantnějším zvedáním sazeb? Lidé, kteří si prošli těžkými ekonomickými časy tohoto tisíciletí, by měli doufat, že se rozhodne pro druhou možnost a nechá stimulaci proběhnout bez toho, aby ji brzdil, tvrdí Kocherlakota.
Zdroj: Bloomberg