Už roky je jedním z velkých hlavolamů ekonomie otázka, jak objasnit klesající růst produktivity v USA a dalších vyspělých ekonomikách. Ekonomové nadnesli širokou škálu vysvětlení od nepřesného měření, přes „sekulární stagnaci“, až po pochybnosti, jestli jsou současné technologické inovace produktivní.
Klíč k řešení této hádanky však zřejmě leží v porozumění ekonomickým interakcím namísto určení jediného viníka. V tomto směru se snad dostáváme k jádru toho, proč růst produktivity zpomaluje.
Podívejme se na dekádu od finanční krize roku 2008, období prudkých zhoršení růstu produktivity napříč vyspělými ekonomikami, a odhalíme tři mimořádné rysy: historicky nízký růst kapitálové náročnosti, digitalizaci a slabé oživení poptávky. Společně tyto znaky pomáhají vysvětlit, proč se roční růst produktivity v letech 2010 až 2014 propadl v průměru o 80 % na 0,5 %, když o deset let dříve dosahoval 2,4 %.
Kapitálová náročnost
Začněme historicky slabým růstem kapitálové náročnosti, tedy indikátorem toho, jaký má pracovní síla přístup ke strojům, nástrojům a vybavení. Růst průměrné vybavenosti pracovníků zpomaluje, a v USA je dokonce záporný.
V období let 2000 až 2004 kapitálová náročnost v USA rostla složeným ročním růstem ve výši 3,6 %. V období let 2010-2014 poklesla na složený roční růst ve výši 0,4 %, tj. nejslabší výkonnost od druhé světové války. Při rozložení součástí produktivity práce je patrné, že zpomalující růst kapitálové náročnosti v mnoha zemích, včetně USA, přispěl k poklesu růstu produktivity nejméně zhruba polovinou.
Růst kapitálové náročnosti je oslaben výrazným zpomalením investic do zařízení a staveb. Aby toho nebylo málo, procházejí poklesem i veřejné investice. Například USA, Německo, Francie a Británie zaznamenaly u veřejných investic od 80. let do začátku nového tisíciletí dlouhodobý pokles o 0,5-1 procentní bod a od té doby tento údaj stagnuje anebo klesá, což vytváří významné mezery v infrastruktuře.
Digitalizace
Nehmotné investice se v oblastech jako software nebo výzkum a vývoj z menšího poklesu po krizi v roce 2009 zotavily mnohem rychleji. Pokračující růst u takových investic je odrazem vlny digitalizace (což je druhý rys tohoto období chabého růstu produktivity), která dnes probíhá napříč odvětvími.
Digitalizací máme na mysli digitální technologie (například technologii cloudů, obchodování přes internet, mobilní internet, umělou inteligenci, strojové učení a internet věcí), které jdou nad rámec optimalizace procesů a transformují obchodní modely, mění hodnotové řetězce a boří hranice mezi odvětvími. Od rozmachu informačních a komunikačních technologií (ICT) v 90. letech se tato poslední vlna liší rozsahem a pestrostí inovací: novými produkty a funkcemi (například digitálními knihami a sledováním polohy), novými způsoby jejich poskytování (třeba streamováním videa) a novými obchodními modely (jako Uber a TaskRabbit).
V něčem jsou si ale podobné, zejména co se týče účinku na růst produktivity. Jak slavně poznamenal ekonom Robert Solow, revoluce ICT byla vidět všude až na statistiky produktivity. Tento takzvaný Solowův paradox (nazvaný po onom ekonomovi) se nakonec vyřešil, když několik sektorů – technologie, maloobchod a velkoobchod – zažehlo v USA boom produktivity. Dnes jsme možná ve druhém kole Solowova paradoxu: přestože jsou digitální technologie vidět všude, růst produktivity ještě nevyvolávají.
Výzkum McKinsey Global Institute (MGI) dokládá, že odvětví, která jsou vysoce digitalizovaná v oblasti aktiv, využití a vzdělávání zaměstnanců (jako technologický sektor, média a finanční služby), mají vysokou produktivitu. Tato odvětví jsou ale co do podílu na HDP a zaměstnanosti relativně malá, zatímco velká odvětví jako zdravotní péče a maloobchod jsou mnohem méně digitalizovaná a také mají sklon k nízké produktivitě.
Výzkum MGI také naznačuje, že ač je digitalizace příslibem významných příležitostí ke zvýšení produktivity, tyto přínosy se dosud ve větší míře nezhmotnily. Globální firmy v nedávném průzkumu společnosti McKinsey uvedly, že automatizovaná či digitalizovaná je méně než třetina jejich stěžejních operací, produktů a služeb.
To může být projevem překážek nasazení, efektu prodlevy, jakož i transformačních nákladů. V témže průzkumu například společnosti, kde probíhá digitální transformace, uvedly, že jim 17 % jejich tržního podílu u stěžejních produktů a služeb pohltily jejich vlastní digitální produkty nebo služby. Pro analýzu je dostupných a digitalizovaných navíc jen necelých 10 % informací, které v korporacích vznikají a kolují. Jak se díky blockchainu, cloudovým technologiím či připojením k internetu věcí zlepšuje přístupnost těchto dat, umožní nové modely a umělá inteligence korporacím inovovat a přidávat hodnotu skrze dříve nepoznané investiční příležitosti.
Slabé oživení poptávky
Poslední charakteristikou, která je v tomto období historicky pomalého růstu produktivity významná, je slabá poptávka. Od těch, kdo v korporacích rozhodují, víme, že poptávka má zásadní vliv na investice. Loni uskutečněný průzkum MGI například zjistil, že 47 % firem, které posilovaly své investiční rozpočty, tak činilo kvůli vzestupu poptávky či jeho očekávání.
Napříč odvětvími bylo pomalé zotavení poptávky po finanční krizi klíčovým faktorem brzdícím investice. Krize zvýšila nejistotu ohledně budoucího směřování spotřební a investiční poptávky. Rozhodnutí investovat a posílit produktivitu se logicky odložilo. Když se poptávka začala zotavovat, měla řada odvětví přebytečné kapacity a prostor k expanzi a náboru pracujících bez nutnosti investovat do nových zařízení či staveb. To bylo tím nejvýznamnějším faktorem chabého růstu produktivity, který v letech 2010 až 2014 vyústil v rekordně nízký růst kapitálové náročnosti.
Avšak vzhledem k tomu, že rostoucí počet společností zavádí digitalizaci a že oživení poptávky posilují nové formy zaměstnání a investičních příležitostí, očekáváme, že se růst produktivity zotaví. Ke zvýšení produktivity přispívají nesčetné faktory, ale jen parní stroj jedenadvacátého století (digitalizace, data a jejich analýza) bude pohánět a transformovat ekonomickou aktivitu, přidávat hodnotu a umožňovat přírůstky produktivity, které posilují příjmy a zvyšují blahobyt.
Autoři: James Manyika a Myron Scholes
James Manyika je předsedou McKinsey Global Institute a seniorním partnerem sanfranciské kanceláře McKinsey & Company. Myron Scholes, nositel Nobelovy ceny za ekonomii, je emeritním profesorem financí se stipendiem Franka E. Bucka na postgraduální fakultě obchodu Stanfordovy univerzity a spolutvůrcem Blackova-Scholesova modelu oceňování opcí.
Copyright: Project Syndicate, 2018.
www.project-syndicate.org