Čínská integrace do světové ekonomiky se zrychluje, patrné je to například z toho, že akcie z čínského trhu jsou již zahrnuty do indexu MSCI a čínské vládní dluhopisy jsou součástí indexu Bloomberg Global Aggregate Index. Pro globální investory to znamená větší příležitost k diverzifikaci, ale podle společnosti Pimco zároveň roste senzitivita čínské ekonomika na vnější šoky. A zvyšuje se rovněž riziko, že zahraniční trhy budou ovlivněny negativním vývojem v Číně.
Pimco ve svém základním scénáři očekává, že čínská ekonomická expanze bude postupně zpomalovat, což je s ohledem na současný stav tamní ekonomiky přirozený proces. Dostává se totiž na úroveň zemí středních příjmů a k tomu se přidává zhoršující se demografický vývoj. Podle Pimca se ale Čína může stát zdrojem globálních problémů a čelí zejména třem hlavním výzvám. První z nich se týká nutnosti zvládnout zpomalující tempo ekonomického růstu spolu s procesem oddlužení.
Pimco odhaduje, že potenciální růst čínské ekonomiky se pohybuje a bude pohybovat kolem 5 %, což je v mezinárodním srovnání stále vysoko. Bude probíhat posun od exportů a investic směrem k domácí spotřebě a tento proces je součástí snahy o únik z takzvané pasti středních příjmů. Situaci komplikuje demografický vývoj a prudký růst dluhů, ke kterému došlo během posledních 10 let. Stínový bankovní systém je zvláště zranitelný a je těžké odhadnout, jaká je vlastně kvalita úvěrů poskytnutých menšími bankami.
Otázkou podle Pimca je, zda se čínská vláda poučila z rozvahové recese, která postihla Japonsko a Evropu. V takové situaci je klíčová koordinace monetární a fiskální politiky, kterou v západních zemích komplikuje nezávislost centrálních bank. V Číně je tato spolupráce běžná a zmíněná země tak má podle Pimca v boji proti negativním šokům v tomto ohledu výhodu. Zároveň lze čekat, že se Čína bude kvůli rostoucímu tlaku ze strany USA a zpomalujícímu se růstu stále více snažit o to, aby se izolovala od vnějších vlivů. Nicméně vláda nakonec možná bude muset využít depreciaci měnového kurzu a takový krok „by poslal deflační šok napříč celou globální ekonomikou“.
Druhou významnou oblast představuje technologický pokrok a čínská snaha o přesun k výrobě a službám s vyšší přidanou hodnotou. Tato strategie bude mít podle Pimca významný dopad na dodavatelské řetězce v USA, Japonsku i Evropě a jihovýchodní Asii. Řada asijských zemí se již nyní nachází v komplikované situaci, protože jsou obchodně navázány na Čínu, ale z bezpečnostního hlediska mají pevné vazby s USA. Washington přitom zvyšuje svůj tlak na Čínu, což se jasně projevuje například v kauze Huawei. Podle Pimca je pravděpodobné, že současné tenze skončí narušením globálních dodavatelských řetězců a velké společnosti budou čelit vyšším nákladům.
V neposlední řadě je třeba uvažovat o důsledcích čínské snahy o dosažení pozice supervelmoci. Ta může rozložit systém, ve kterém byly dominantní světovou silou Spojené státy, a mít dalekosáhlé ekonomické a jiné důsledky. Existuje například úzká hranice mezi ekonomickou a vojenskou oblastí a Pimco se domnívá, že situace může vyústit v měnové války, finanční sankce či omezení toku kapitálu. Na rozdíl od dob studené války navíc nyní nejsou tak jasně nastavená pravidla a je otázkou, nakolik se lze spoléhat na vzájemné provázání americké a čínské ekonomiky. Každopádně relativně imunní by vůči negativním důsledkům sporů mezi USA a Čínou měly být podle Pimca země, které se mohou spolehnout na domácí poptávku. Příkladem je Indie, Indonésie a některé další asijské ekonomiky.
Zdroj: Pimco