Když se investiční realita odchyluje od slov

Občas tu píšu o etickém investování – například o tom, že takzvané ESG skóre je podle některých analýz cestou k překonání trhu*. Pár úvah jsem věnoval i tomu, jak důležité je, aby investoři byli skutečně aktivní. Nedocházela mi ale jedna podstatná věc, která obě témata úzce spojuje. Uvědomil jsem si jí až při čtení studie „Ethical Investment Funds – shedding some light on the reality vs rhetoric“.

Onu studii zpracoval Alan Franklin, který tvrdí, že podle některých odhadů spravují fondy etického investování až 100 bilionů (!) dolarů. Jejich chování by tak mělo mít významný dopad na trhy a ceny aktiv. Pan Franklin ale dodává, že strategie těchto fondů může být někdy kontroverzní. Poukazuje na případ dvou kanadských fondů, které investovaly do firem GEO Group a Core Civic, což jsou americké společnosti provozující vězení. Tyto firmy jsou přitom kritizovány za porušování lidských práv, nehumánní podmínky, zdravotní péči a podobně. V poslední době zejména v souvislosti s „příšernými podmínkami, v nichž jsou drženy děti migrantů v amerických vězeňských zařízeních“.

Pan Franklin poukazuje na to, že fondy, které se prohlašují za etické investory, by podle tradičního pohledu do podobných firem investovat neměly. V takovém případě se realita odchyluje o rétoriky. Ve studii se ale zmiňuje i jiný pohled: Pokud někdo prodá akcie podobné společnosti někomu jinému, kdo se o podobná témata nestará, v praxi to zřejmě k významnému přehodnocení aktivit této firmy nepovede. Což nás přivádí k následujícímu: Etické investování může vlastně spočívat i v tom, že někdo naopak aktivně nakupuje a drží akcie firem porušující zásady etiky, ochrany životního prostředí a podobně. A snaží se to aktivně změnit. Je tedy skutečně aktivním investorem, ne „aktivním“ jen v tom smyslu, že si nekupuje celý index, ale tituly si vybírá.

Je zřejmé, že drobný investor takové ambice mít nemůže a je tak v případě zájmu odkázán jen na tradiční formu etického investování. A také je jasné, že jsou společnosti, kde tento princip etické aktivní aktivity uplatnit nelze. Zbrojovku asi nikdo podobným způsobem nenapraví a to samé platí třeba o tabákových firmách. A GEO Group pak také budí vážné otázky kolem toho, zda má podobné služby spravovat soukromá společnost, či zda je lepší to nechat na vládě. Odpověď neznám. Ale na CNBC nedávno zveřejnili poučný článek o GEO Group, který ukazuje na její mohutné lobbistické aktivity. Než takovýhle skrytý stát a politikaření, to už snad radši stát napřímo.

Pohled na akcie firmy ukazuje, že za posledních deset let jsou cca na nule, za poslední tři roky ztrácí cca polovinu své hodnoty. Kapitalizace firmy dosahuje 1,6 miliardy dolarů, beta je na hodnotě 1, takže podle ní jsou tyto aktivity (systematicky) stejně rizikové, jako aktivity „průměrné“ firmy na trhu. Za posledních 12 měsíců GEO na volném toku hotovosti vydělala 0,25 miliardy dolarů. Pokud by tak činila i nadále, současná hodnota tohoto toku hotovosti by podle mých jednoduchých výpočtů dosáhla 3,31 miliardy dolarů, tedy asi dvojnásobek kapitalizace. Trh je tedy nastaven na něco znatelně horšího. Asi není divu.

*Připomenu v této souvislosti metastudii „From the Stockholder to the Stakeholder: How Sustainability Can Drive Financial Outperformance“. Jejím autorem je Gordon L. Clark z Oxford University, Andreas Feiner z Arabesque Asset Management a Michael Viehs, také z Oxford University. Ti píší: „Zjistili jsme, že existuje pozoruhodná korelace mezi skutečnou snahou o udržitelnost a ekonomickými výsledky. Konkrétně 88 % analýz tvrdí, že firmy s pevnými zásadami týkajícími se udržitelnosti dosahují lepších výsledků, včetně vyššího cash flow. A 80 % analýz ukazuje, že tyto zásady se pozitivně promítají do investiční oblasti. Naše studie tak ukazuje, že zodpovědnost a ziskovost nejsou v protikladu, ale naopak jdou ruku v ruce, tvrdí autoři studie“.