Jim Simons není možná tak slavný jako George Soros nebo Warren Buffett, není ale o nic méně úspěšný. Ve 44 letech založil hedgeový fond Renaissance . Její vlajkový fond Medallion Fund vydělal od roku 1988 100 miliard dolarů. Průměrná roční návratnost 66 % před poplatky dělá ze Simonse jednoho z nejúspěšnějších investorů všech dob.
Redaktor The Wall Street Journal Gregory Zuckerman se v knize “The Man Who Solved the Market” ptá, jak to Simons udělal.
Když Simons fond Renaissance v roce 1982 zakládal, měl za sebou úspěšnou kariéru v matematice a dešifrování. Investovat ale začal dříve, už v roce 1972, kdy hledal schémata v pohybech měn.
Úspěchů se mu podařilo dosáhnout s jednoduchou strategií návratu k průměru, což ve světě investic znamená nakupovat, když měna sestoupila dostatečně nízko pod svou průměrnou hodnotu za nepříliš dlouhé časové období. O deset let později dal ale na jiného matematika, Reného Carmonu, který ho přesvědčil, že by se měli místo hledání vzorců věnovat algoritmům a obchodovat i tehdy, kdy se to příčí logice. V 90. letech pak Robert Mercer a Peter Brown vyvinuli jinou verzi tohoto přístupu k obchodování, která spočívala v „opravování sama sebe“. Jinými slovy více spoléhala na strategie, které se ukázaly jako úspěšné, a rušila ty ztrátové. Nyní se těmto technikám říká strojové učení.
To ale neznamená, že nikdy nenastaly chyby. Hned v úvodu své kariéry nynější miliardář a filantrop Simons omylem skoro ovládl trh s brambory z Maine, což zjistil, až když ho napomenuli regulátoři. V jiném případu se tým zoufale snažil vydělat na obchodování s akciemi, dokud si jistý mladý programátor nevšiml, že Mercer v jednom z půl milionu řádků kódu napsal pevnou hodnotu pro S&P 500 namísto toho, aby program používal aktuální hodnotu tohoto indexu.
Takové strategie ale mají svoje omezení, píše se v knize. Jednak to je jejich omezený rozsah. Fond Medallion, který obchoduje na základě krátkodobých cenových signálů, nikdy nedržel více než 10 miliard USD. Čím je časový rámec užší, tím je trh méně účinný a roste šance, že se obchod vybraný algoritmem podaří. Krátkodobost ale omezuje kapacitu. Renaissance už sice umožňuje obchodovat v dlouhodobějším horizontu, návratnost ale v těchto případech není tak moc impresivní.
Jiné firmy se teď snaží obchodování fondu zkopírovat. Podle znalců funguje podobně jako lovci slev, kteří, když zjistí, že jejich oblíbený obchod chystá slevu, dorazí dřív a všechno skoupí, aby nikdo ani nezjistil, že je něco v akci. Jako by tedy fond hýbal cenami tak, aby si jiné firmy stejných signálů nemohly všimout. Někteří lidé na Wall Street někdy fondu říkají tiskárna na peníze. Zuckermanova kniha ale ukazuje, jak musel fond měnit svůj model, aby zůstal před konkurencí.
Překážkou pro novináře mohl být fakt, že ústřední postava jeho knihy se s velkou pečlivostí straní publicity. Možná to ale není takové překvapení. Strategie fondu Renaissance se zatím podařilo udržet v tajnosti, což je také velká část jeho úspěchu.
Zdroj: The Economist