V USA docházejí kvůli koronavirové krizi mince, současný vývoj na trhu se může podobat období dot-com bubliny ze začátku tisíciletí. A povede měnící se globální prostředí dohromady s americkými rozpočtovým i deficity k pádu dolaru? To vše a více se dočtete v pravidelných Perlách Patria.cz.
Ve světě…
Nejsou peníze: Reuters si všímá toho, že „banky v USA čelí nedostatku mincí“. Během krize vyvolané koronavirem totiž došlo k uzavření hospodářství a následně „se téměř zastavil koloběh mincí v ekonomice“. Navíc nedocházelo k ražbě nových mincí z důvodů ochranných opatření namířených proti COVID-19. Fed tak omezil jejich distribuci a jeho šéf Jerome Powell k tomu uvedl, že „nikdo nechce, aby se objevily titulky, že bankám dochází peníze“. Banky přitom podle něj neví, co říkat svým klientům, problémy ale „budou jen přechodné a zdá se, že už dochází k pokroku“.
Jako před dvaceti lety: John Authers na Twitteru přemítá o tom, zda může technologická bublina poskytnout nějaké vodítko pro další vývoj na trzích. Vše shrnuje v následujícím grafu se standardizovaným porovnáním obou období:
Zdroj:
Authers dodává, že snažit se „časovat bublinu je nebezpečné, téměř nemožné a zároveň jde o činnost, které se většina institucionálních investorů nemůže vyhnout“.
Internet, toaletní papír a roušky: Známý Mohamed A. El-Erian se zase zaměřuje na následující graf, který schématicky ukazuje změny v důležitosti vybraných položek tak, jak je přinesla současná krize. Zatímco káva vykazuje vysokou a stabilní důležitost, internet rostoucí a auta či holení klesající, u roušek je situace stále „nejasná“:
Zdroj:
Pád dolaru: Stephen Roach je známým odborníkem na asijskou ekonomiku a nyní „se obává, že měnící se globální prostředí dohromady s americkými rozpočtovým i deficity povede k pádu dolaru“. Americká ekonomika „je postiženě několika významnými makroekonomickými nerovnováhami a trvá to již dlouho.. jde zejména o nízkou míru úspor a chronický deficit běžného účtu“, uvedl ekonom pro CNBC.
Tyto problémy se budou podle Roache časem ještě prohlubovat a přidá se to, že Spojené státy jdou cestou deglobalizace a trhají se od zbytku světa. Jde o „smrtelnou kombinaci“ a otázkou hlavně je, kdy k pádu dolaru dojde. Ekonom odhaduje, že „během roku, či dvou, možná více“. I tak jde ale o „nevyhnutelnou věc“, která má „negativní implikace pro americká finanční aktiva“. Výsledkem by mohla být i stagflace podobná té ze sedmdesátých let a kurz nastavený tímto směrem podle ekonoma nemůže významněji posunout ani možná změna vlády po podzimních volbách.
Úrovně a ne růsty: The Washington Post přichází s následujícím grafem, který porovnává vývoj ekonomiky u každé z posledních deseti generací (prvních patnáct let jejich produktivního věku). Podle tohoto srovnání na tom byli nejlépe ti, kteří se narodili po roce 1900, zatímco nejhůře generace mileniánů. Během „jejich“ patnácti let totiž ekonomika vzrostla o necelých 20 %, zatímco u první zmíněné skupiny o 60 %:
Zdroj:
Ekonom Scott Sumner ale ke grafu dodává známé rčení „zaměřujme se na úrovně a ne na růsty“. Pokud se totiž zaměříme pouze na to, jak rostl produkt, může nám uniknout, že generace narozená po roce 1900 měla „trochu jiné problémy než mileniálové, kteří řeší, zda jim funguje wi-fi“.
Inflace v době COVID-19: Mezinárodní měnový fond v následujících grafech ukazuje vývoj inflace celkové, inflace cen potravin a v posledním obrázku cen komodit. Nejnižší byla před vypuknutím pandemie celková inflace ve vyspělých zemích a postupně se dostala až k nule. Jádrová inflace se v těchto zemích nyní pohybuje kolem 1 %. Druhý obrázek ukazuje, jak inflace cen potravin vystřelila nahoru ve vyspělých i rozvíjejících se zemích. Ve vyspělých zemích se pohybuje nad 3 % a v zemích s nejnižšími příjmy nad 7 %.
Spotřeba: Eurostat tento týden porovnává spotřebu na hlavu v jednotlivých evropských zemích. Podle mapy se u nás pohybuje na 85 % unijního průměru, zatímco v Německu 23 % nad ním. Podobně jako my je na tom například Portugalsko, či Slovinsko, nejvyšší je spotřeba v Lucembursku a nejnižší na jihovýchodě Evropy:
a u nás doma...
Spokojenost: Centrum.cz píše, že „v české společnosti výrazně převažuje spokojenost s vlastním životem i jeho vybranými stránkami“. Z aktuálního průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) totiž „vyplývá, že nespokojených je v populaci jen pět až 11 procent lidí. Respondenti vyjadřovali největší spokojenost s osobními vztahy, nižší podíl byl zjištěn u jistoty do budoucna a zdraví“.
„Od hodnocení spokojenosti s osobními vztahy se téměř neliší celková spokojenost s životem, s životní úrovní, s pocitem bezpečí a s duchovním nebo náboženským životem. S určitým odstupem následuje spokojenost se společenstvím, ve kterém člověk žije, a spokojenost se zdravím,“ uvedli autoři průzkumu.
Náš Google: Ihned.cz přináší rozhovor s profesorem z ČVUT Vladimírem Maříkem. Ten míní, že nyní „nejde o to nalézt specificky český přístup. S kolegy z našeho institutu se na veškeré problémy díváme z globálního hlediska. Jde spíš o to, kam se bude vyvíjet velký globální celek a jak v jeho rámci najdeme vhodnou cestu prosperity pro Česko“.
„Klíčová je proměna v myšlení lidí. Rozhodující bude, co si budou představovat pod variantami cest, které jim nabídneme. Musí proto uvažovat kriticky a nežít v zajetí dezinformací a názorových bublin, kde se utvrzují o své jediné pravdě. Naše společnost se musí do budoucna především zabezpečit ekonomicky. Je třeba provést zásadní strukturální změny“, míní expert a dodává:
„České hospodářství dosud do značné míry stálo na výrobě automobilů. Teď ale nemůžeme jen s napětím čekat, kdy se automobilová výroba vrátí na předkrizovou úroveň. Je třeba se přeorientovat na odvětví, ve kterých můžeme prorazit“. I v Česku tak podle profesora může vzniknout Google - klíčová je právě změna v myšlení lidí a podpora státu.