V polovině května jsme si na těchto stránkách mohli přečíst rozhovor s investorem Jeffrey Gundlachem. Mimo jiné hovořil o tom, že „poměr kapitalizace trhu a velikosti rozvahy Fedu vypadá téměř jako konstanta“. Pár úvah o této tezi, kterými vlastně navazuji na úvahu úterní, kde jsme přemítali o vztahu mezi rozvahou Fedu a trhem dluhopisovým.
1. Rozvahový zákon? Z následujícího grafu je zřejmé, že po roce 2009 se poměr rozvahy Fedu a kapitalizace trhu skutečně nějakou dobu držel na relativně stabilní úrovni. V roce 2016 se trh začal relativně k rozvaze zase zvedat. Zpět na předchozí „konstantu“ se ale vrátil v roce minulém a v současné době se akcie v indexu S&P 500 opět obchodují cca v souladu s uvedeným „zákonem“:

Zdroj:
V grafu vidíme vlastně tři rozdílná období: Výše popsané po finanční krizi, pak po roce 2000 do finanční krize a první před rokem 2000. V něm o nějaké konstantě hovořit těžko, po roce 2000 již dění k nějaké konstantnosti začalo tíhnout více. Pomyslná rozvahová konstanta, či její rozpětí, bylo ale tehdy mnohem výše než po finanční krizi. Jeden dolar v rozvaze Fedu tentokrát tedy, volně řečeno, nadělal na trhu mnohem více parády, než jeden dolar po roce 2008. K tomu bychom mohli rozvést to, že klesá celková rychlost obratu peněz v ekonomice a o příčinách a důsledcích tohoto jevu možná někdy příště, dnes se držme tématu.
2. Rozvaha a valuace: Shodou okolností jsme tu krátce před zveřejněním rozhovoru s panem Gundlachem ukazoval graf, který také porovnává rozvahu Fedu s trhem. Ale ne jeho cenami, ale valuacemi ve formě PE (tedy poměru cen k ziskům obchodovaných firem). Pohled na valuace, a ne na ceny akcií, je lepší v tom smyslu, že ceny jsou dány ještě vývojem ziskovosti obchodovaných firem. Pohled na PE tak odstraňuje tento ziskový „šum“.

Zdroj:
Od roku 2012 šly valuace a rozvaha docela pevně ruku v ruce. Když rozvaha růst přestala, PE se na pár let stabilizovalo a v roce 2016 se dokonce pokoušelo o další růst. Ten se otočil dolů ve chvíli, kdy rozvaha začala klesat, ale po čase mu to opět začalo být jedno a šlo nahoru. Pak přišel rok 2020 s vývojem, který stojí úplně mimo historická měřítka.
3. Rozvaha, dluhopisy, akcie: V úterý jsem tu psal, že podle Natixisu je u dluhopisů rozhodující výše rozvahy, a ne to, zda Fed nakupuje, či ne (tedy zásoba a ne tok). Výše uvedené mi vyznívá podobně – PE například neklesá, když se rozvaha stabilizuje (skončí tok, ale zůstává zásoba). Podobně jako u dluhopisů se ale kloním k tomu, že rozhodující je v delším období ekonomický výhled, a ne rozvaha sama o sobě. Tedy to, co udělá dolar v rozvaze centrální banky s ekonomikou. Jsou to ale vše spojené nádoby.