V minulosti některé vlády zemí EU „používaly optimismus ohledně střednědobého ekonomického vývoje k tomu, aby oddalovaly nutné fiskální změny nebo ospravedlnily fiskální expanzi.“ Na stránkách VoxEU to tvrdí Martin Larch, Janis Malzubris a Matthias Busse, podle kterých by ale střednědobé výhledy mohly skutečně být cestou, jak zlepšit hospodaření vlád a snížit dluhy v EU.
Podle současných pravidel by země EU měly formulovat své fiskální plány s minimálně tříletým výhledem. Namísto toho, aby se tento přístup stal základem pro dlouhodobější plánování, je podle ekonomů praxe jiná – cíle jsou neustále posouvány do budoucnosti. Každá země s výjimkou Polska pak má podle ekonomů nezávislou fiskální radu, která produkuje ekonomické projekce následně používané při tvorbě rozpočtu. Nebo tato rada hodnotí realističnost projekcí vládních. Což je „krok správným směrem, ale současný fiskální rámec EU stále věnuje příliš malou pozornost předpovědím vývoje v delším období.“
Ohledně dlouhodobějších predikcí pak ekonomové tvrdí, že historicky je jasně zřejmý sklon k jejich přílišnému optimismu, který následně ospravedlňuje laxnější přístup k fiskální konsolidaci. Vedle tohoto přímého efektu se projevuje i druhý, který působí oklikou. Pokud je současná ekonomická situace hodnocena relativně k vyprojektované růžové budoucnosti, dává toto hodnocení argumenty pro fiskální expanzi. Jednak tedy příliš optimistické projekce implikují, že rozpočty se zlepší jen díky tomu, jak se zlepší ekonomická aktivita, a k tomu jejich optimismus vykresluje současnou situaci tak, že vyžaduje fiskální podporu a expanzi.
Podle ekonomů je současná praxe v EU taková, že roční projekce jednotlivých vlád jsou běžně schvalovány, ale dlouhodobější výhled je fiskálními radami považován za příliš optimistický. Jenže rozhodující jsou nakonec schválené roční plány. Zlepšení by měla přinést větší orientace na delší období. Ovšem bez nadměrného optimismu, protože s ním by tento posun páchal stejné škody jako současný systém vychýlený směrem k jednoletým projekcím a plánům.
Podle Larcha a jeho kolegů nelze propadat iluzi, že by se v EU zlepšilo vymáhání fiskálních pravidel tím, že by se přešlo od jednoletých plánů k víceletým. Nicméně tento krok by snížil míru chaosu, který nyní v této oblasti panuje, zvýšil by transparentnost a „voliči by spíše prohlédli politiku, která se za rozpočty nachází.“
Následující dva grafy ukazují, jak se v minulosti vyvíjely rozpočtové plány zemí EU a následná realita. První graf se zaměřuje na země, jejichž vládní dluhy se pohybují pod průměrem EU, druhý na země s nadprůměrným zadlužením:
Zdroj: VoxEU