Dochází k rozšiřování mezery mezi tím, co si na globální úrovni přejí zaměstnanci firem či uchazeči o zaměstnání na straně jedné a tím, co firmy nabízejí na straně druhé. Na stránkách Harvard Business Review to tvrdí Frank Breitling, Julia Dhar, Ruth Ebeling a Deborah Lovich, kteří během několika posledních měsíců hovořili s řadou ředitelů společností. A to s cílem zjistit, jaká přesně je situace v „době výpovědní“ a co se s ní dá dělat.
Breitling a jeho kolegové uvádějí, že v některých průmyslových firmách se od března 2020 vyměnili všichni zaměstnanci a jejich obrat je celkově vysoký. K tomu dodávají, že tato situace jen tak neskončí, což ukazuje i jejich průzkum mezi zaměstnanci. Organizace tak „budou muset pochopit a změnit svůj pohled na to, co to znamená, když je někdo jejich členem.“ Breitling jim v tom pomáhá následujícími body:
Za prvé, firmy by měly zaměstnance motivovat k loajalitě. „Musíte lidem zaplatit dost na to, aby téma peněz dali stranou,“ píše expert. Vedle běžných mezd to může znamenat nabídku jednorázových bonusů, které by například pomohly se splátkou dluhů. Firmy by stejně tak měly napravovat nerovnosti v odměnách, které panují například mezi muži a ženami.
Za druhé, nabídněte příležitosti k růstu. Firmy podle experta mohou například dělat rozhovory se svými zaměstnanci zaměřené na to, čím by jim mohly zlepšit pracovní podmínky a posunout je směrem k jejich ideálu. Dobrým indikátorem je zde prý to, jak lidé odpovídají na otázku: „Jsou na mé pozici dobře využívány mé dovednosti?“
Za třetí, výzkum ukazuje, že dlouhodobě rozhoduje to, zda si lidé myslí, že činnost jejich firmy má nějaký smysl. Společnosti by jim tak měly dávat najevo, že na jejich podnikání je toho více než jen dosahování zisků. „Náš výzkum ukazuje, že v turbulentních časech je víra v to, co se organizace snaží dosáhnout, ještě důležitější než v klidnějších dobách,“ dodává expert.
Za čtvrté, společnosti by měly klást největší důraz na firemní kulturu a vztahy mezi lidmi. Průzkumy totiž ukazují, jak vysokou váhu dávají lidé v zaměstnání právě těmto vztahům.
Za páté, firmy by měly investovat do péče o zaměstnance a jejich rodiny. To se týká jejich mentálního zdraví či třeba pomoci s malými dětmi a poskytování placeného volna.
Za šesté, společnostem prospěje, když se přikloní k větší flexibilitě. Podle expertů je totiž budoucnost práce právě v tom, že si lidé budou moci volit jak dobu, tak místo práce. K tomu je dobré „povolit ohledně kvalifikace“. Společnosti by totiž měly zvážit přijímání i takových kandidátů, jejichž vzdělání není úplně přesně v souladu s tím, co se nyní na pracovních pozicích požaduje. Příkladem může být , kde „téměř polovina otevřených pracovních míst v USA nevyžaduje plné vysokoškolské vzdělání“. Jinak řečeno, se správným přístupem se lidé, kteří papírově nevyhovují, požadované věci sami naučí.
Zdroj: HBR