Ekonom John Cochrane se v rozhovoru pro Retire With Purpose nevyjadřoval právě pochvalně o míře byrokracie v americké ekonomice, ale jeho celkový pohled na její fungování vyznívá pozitivně. Co míní o současné vysoké inflaci?
Cochrane na toto téma napsal knihu, která by měla jít do prodeje na podzim a v rozhovoru tak vtipkoval, že se modlí, aby inflace vydržela na vyšších hodnotách až do té doby. Vážnější notou navázal s tím, že inflace je téma, kterému se akademicky věnuje již od osmdesátých let, a „trvalo mi tak dlouho, než jsem o ní napsal knihu.“ Jde přitom o téma, kterým je „fascinován stejně jako monetární politikou“. Vychází ale z toho, že z dlouhodobého hlediska je nejdůležitější proměnnou tempo ekonomického růstu.
Ohledně inflace je v jádru věci podle ekonoma důležitá důvěra ve vládu a její schopnost splácet své dluhy, protože ta se promítá do důvěry v měnu. K tomu Cochrane dodal, že dluhy americké vlády nyní neleží na mimořádně vysokých úrovních, nicméně trend je rostoucí a na jeho zvrácení by bylo třeba nepopulárních kroků, jako je zvyšování daní či snižování vládních výdajů. Ekonom si pak tipuje, že až přijde doba, kdy skutečně bude třeba snížit dluhy, bude to provedeno omezením sociální podpory, protože „to je způsob, jak to dělají jiné země.“ Jak Cochrane hodnotí samotnou monetární politiku posledních let?
Ekonom míní, že po roce 2008 nebyla politika Fedu „zase tak expanzivní“. Sazby se sice držely nízko, ale to samé platilo o inflaci. Program kvantitativního uvolňování „pak nenapáchal ani moc zlého, ani moc dobrého.“ Čistě proto, že centrální banka vyměňovala se soukromým sektorem své rezervy za vládní dluhopisy, což je jako „když vám někdo dá 100 centů a vezme si od vás dolar“. Situace se ale výrazně změnila v roce 2020, kdy se stala monetární i fiskální politika značně expanzivní, a to je jedním z důvodů, proč nyní v USA panuje vysoká inflace.
Cochrane se domnívá, že Fed nemá takovou moc nad inflací, jak míní řada jiných. Omezen je totiž fiskální politikou a ekonom to přirovnává k rychle jedoucímu autu. To, co drží plyn u podlahy, je fiskální politika, centrální banka má na starosti likviditu, a to je jako mazání motoru tohoto vozu. I nyní je úspěch Fedu při snižování inflace ovlivněn tím, jaká bude rozpočtová politika americké vlády. Cochrane k tomu dodal, že podle Johna Taylora by nyní měly být sazby u 9 %, tedy asi 2 % nad inflací. Fed se ale domnívá, že větší část inflace pomine bez razantního zásahu a sazby půjdou nahoru znatelně méně. „Fed může mít pravdu,“ míní ekonom, ale fiskální politika by každopádně měla být utaženější a neměla by jít proti snahám o snížení inflace.
Akcie jsou reálná aktiva, takže by si měly vést v období vysoké inflace dobře. Jenže například sedmdesátá léta ukazují opak a podle ekonoma může být příčinou vztah mezi inflací a růstem míry nejistoty, popřípadě jejím negativním dopadem na růst. Pro akcie je pak rozhodující výše reálných sazeb s tím, že jejich růst táhne trh dolů.
Zdroj: Youtube, Retire With Purpose