Stále více se hovoří o tom, že americká ekonomika se může přesout k pomalejšímu růstu, který bude stačit na pokles jádrové i celkové inflace pod 3 %. Pokud k tomu skutečně dojde, lidé se budou cítit lépe a budou mít pocit, že se inflace dostala pod kontrolu. Pro CNBC to uvedl bývalý prezident Kansas City Fed Thomas Hoenig, podle kterého by takový vývoj mohl dávat základ dalšímu růstu cen akcií a „pocitu optimismu“.
Podle ekonoma je tak v tuto chvíli pravděpodobné, že Fed už skončil se zvedáním sazeb a jde o to, kdy začnou klesat. To bude samozřejmě záviset na vývoji inflace. Na CNBC k tomu dodali, že vedení Fedu „ani nemluví o tom, že by hovořilo o poklesu sazeb.“ Hoenig poté řekl, že podle něj by na pokles sazeb stačil pokles celkové i jádrové inflace „výrazně pod 3 %“. Takový vývoj by totiž při nezměněných nominálních sazbách zvedal sazby reálné a probíhalo by tak monetární utahování i přesto, že Fed sazby nezvedá, ale drží je neměnné.
Další motivací pro snižování sazeb by pro Fed podle ekonoma mohly být případné další tenze v bankovním sektoru a také větší než očekávané ochlazování ekonomiky. K tomu Hoenig dodal, že americké hospodářství se nachází ve velmi rané fázi hospodářského cyklu a historie ukazuje, že problémy v bankovním sektoru se mohou objevit až se značným zpožděním poté, co sazby dosáhly svého vrcholu.
Častým hostem je na CNBC Jeremy Siegel z Wharton School of Business, který nyní hovořil o tom, že ohledně příštího roku se obává jen jedné věci, a to tvrdohlavosti Fedu v odmítání poklesu sazeb. Fed byl podle ekonoma takto tvrdohlavý v opačném smyslu v době, kdy inflace rostla – příliš dlouho držel sazby dole. A nyní by se měl vyvarovat právě toho, aby příliš dlouho odmítal sazby snižovat. Pokud k tomu nedojde, měl by podle profesora být příští rok velice dobrý, a to i pro akcie.
Siegel podle svých slov jen chce, aby Fed byl „flexibilní“. To nyní znamená, že už by měl hovořit o poklesu sazeb, šéf Fedu to ale zatím odmítá. V této souvislosti ekonom zmínil i klesající peněžní nabídku na úrovni agregátu M2. Ten by přitom podle něj měl dlouhodobě růst na úrovni přibližně 5 % v případě, že má růst reálný produkt a inflace se má držet u 2 %. Vývoj M2 je také podle profesora jedním z důvodů, proč jsou nemístná porovnání se sedmdesátými léty a argumenty pro tvrdé brzdění ekonomiky. Období vysoké inflace sedmdesátých let totiž zpočátku doprovázel mnohem vyšší růst peněžní nabídky.
Podle ekonoma by mělo nyní dojít k reinverzi výnosové křivky. Tedy k tomu, že se krátkodobé sazby dostanou pod dlouhodobé. K tomu přitom nedojde přes vyšší dlouhodobé výnosy, je nutné, aby klesly ty krátkodobé. I proto, že reálné sazby nyní leží „hodně vysoko“.
Zdroj: CNBC