Ekonom Tim Taylor si všímá přednášky Grega Mankiwa, která se zaměřuje na fiskální budoucnost Spojených států. Tedy na to, jak se mohou vyvíjet rozpočtové deficity a dluhy americké vlády. Podle Mankiwa lze dluhy snížit v podstatě pěti základními způsoby.
„Existuje pouze pět způsobů, jak současnou vzestupnou trajektorii zastavit,“ říká Mankiw a vyjmenovává: Jsou to mimořádně rychlý hospodářský růst, vládní bankrot, tvorba peněz, a to ve velkém měřítku, podstatné škrty ve vládních výdajích a velké zvýšení daní. Podle ekonoma se každá z těchto možností nyní jeví jako nepravděpodobná. Ale součet pravděpodobností, které přiřadíme každé z možností, se musí rovnat alespoň jedné. „Alespoň“ proto, že by mohlo nastat více kombinací jednotlivých scénářů.
Řada lidí také může vnímat, že něco jiného by si přáli a něco jiného má ale větší pravděpodobnost. Mankiw o jednotlivých možnostech míní následující: Pokud by se ekonomický růst zvýšil z historického ročního průměru 2 až 3 procent řekněme na 6 až 8 procent, rychleji by rostl jmenovatel v poměru dluhů k hrubému domácímu produktu. HDP by pak dokonce mohl vzrůst dostatečně rychle, aby celkový poměr klesl.
Ekonom ale připomíná, že tempa růstu 6 až 8 procent „však dosahují pouze relativně malé a chudší ekonomiky“. A „neexistuje žádný precedens pro technologicky vysoce vyspělou zemi s vysokými příjmy, která by si udržela tak vysoké tempo růstu. Navíc nezapomínejme, že při 7% ročním tempu růstu by se americká ekonomika zhruba zdvojnásobovala každých deset let.“
Jak vidí ekonom možnost vládního bankrotu ve Spojených státech? „Někdy se říká, že je nepředstavitelné, aby USA nesplácely svůj dluh,“ píše ekonom. S tím, že k něčemu takovému ale již v určitém smyslu došlo. Ve 30. letech 20. století bylo totiž mnoho amerických dluhopisů konstruováno tak, že věřitel mohl požadovat splácení ve zlatě. Prezident Franklin Roosevelt ale tuto část smlouvy týkající se vládních závazků jednostranně zrušil a Nejvyšší soud USA jeho rozhodnutí podpořil.
Mankiw v této souvislosti připomíná, že Donald Trump by podle jeho vlastních slov byl ochoten zvážit možnost nesplácení federálního dluhu. Mankiw konkrétně cituje Trumpova slova z jednoho rozhovoru z roku 2016: „Jsem králem dluhů. S dluhy to umím dobře. Nikdo se v nich nevyzná lépe než já. Vydělal jsem jmění jejich používáním a když se věci nevyvíjejí dobře, vyjednám nové podmínky. To je chytrá věc, žádná hloupost.“ Na otázku, jak to konkrétně vypadá, Trump odpověděl: „Řeknete, že se ekonomika zhroutila a já vám vrátím jen půlku.“
Další možností je tvorba peněz centrální bankou, která také může přispět ke snížení míry vládního zadlužení. K ní Mankiw uvedl, že „pokud centrální banka vytvoří vysokou inflaci, pak hodnota dosavadních dluhů klesá.“ Za zmínku zde stojí, že Donald Trump jasně uvedl, že by podle něj měl mít prezident větší pravomoc nad měnovou politikou. To je myšlenka, kterou většina ekonomů odmítá. Před měsícem se Trump dokonce veřejně zamýšlel nad tím, že by se sám jmenoval do Fedu. A on osobně důsledně prosazuje expanzivnější měnovou politiku“. Podle ekonoma přitom není jasné, zda „Fed bude mít v budoucnu odvahu čelit agresivnímu prezidentovi s vysokými požadavky“. Takže Mankiw by nevyloučil ani scénář s vysokou inflací.
Zdroj: The Conversable Economist, Greg Mankiw