Evropská integrace má mnoho pochybných doprovodných jevů, jako například bájná regulace zakřivení banánů. Na druhou stranu je nezpochybnitelné, že integrovaná evropská ekonomika přispěla k omezení stávek a z nich vyplývajících ztrát. Ve všech zemích EU totiž zas posledních třicet let došlo k výraznému poklesu počtu „prostávkovaných“ dní.
K největšímu poklesu stávkové aktivity došlo ve Velké Británii. Zatímco v 70. letech se v Británii prostávkovalo 576 dní na 1000 zaměstnanců ročně (tj. každý zaměstnanec, včetně nestávkujících policistů a hasičů, prostávkoval v Británii přes půl dne). Vrcholem byla „winter of discontent“, která přinesla stávku velšských a anglických horníků (na jejich podporu se vybíralo i v tehdejším socialistickém Československu…). Margaret Thatcher však moc odborových předáků vyhlašovat stávky dle vlastní libovůle výrazně omezila a počet prostávkovaných dní se prudce snížil. V 80. letech na polovinu, tj. na 291 prostávkovaných dní na 1000 zaměstnanců ročně, ale v 90. již toto číslo kleslo na zanedbatelných 23 dní.
Pozadu ale nezůstaly ani méně radikální země: v Belgii počet prostávkovaných dní klesl z 233 v 70. letech na 37 v letech devadesátých, v disciplinovaném Německu z 52 dní v 70. letech na 11 dní v 90. letech. Nejvášnivějšími stávkaři jsou v Evropě Italové, ale ani tady to není, co to bývalo. Zatímco v 70. letech každý Ital v průměru prostávkoval 1,5 pracovního dne ročně, v 80. letech to už bylo jen půl dne a v devadesátých mizerných 0,13 dne.
Tento vývoj je způsoben především dvěma faktory. Za prvé klesá počet odborářů. Zatímco v roce 1979 bylo odborově organizováno 50 % britských zaměstnanců, v 90. letech to bylo už jen 32 %. Obdobně v Itálii klesla organizovanost v odborech z 51 % v roce 1976 na 38 % v 90. letech. Nejvyšší podíl zaměstnanců v odborech je ve Skandinávii (85 % ve Švédsku, 77 % v Dánsku i Finsku). Nejméně jsou organizováni Francouzi, kde je v odborech jen asi 10 % zaměstnanců (ti ale odbory nepotřebují, stávkují „spontánně“ sami). Zhruba čtvrtina zaměstnanců je v odborech v Nizozemí a Německu.
Druhým faktorem nižšího počtu stávek je tlak globalizace a rozšiřování Evropské unie. Německé odbory rychle zapomněly na stávkování, když jim Opel pohrozil, že zavře továrnu v Německu a přesune ji do Maďarska.
Je pokles stávkového hnutí pozitivní? Z hlediska efektivnosti a konkurenceschopnosti evropských firem jistě ano. A vzhledem k tomu, že se nezdá, že by zaměstnanci v Evropě nějak strádali „vykořisťováním“, zdá se, že ani ono o nic nepřišli…
Vedoucí katedry Evropské ekonomické integrace a hospodářské politiky na Institutu ekonomických studií FSV UK. V letech 1998 až 2001 hlavní ekonom Patria Finance.
(autor je externím spolupracovníkem Patria Online, jeho názory nereprezentují oficiální stanovisko společností skupiny Patria)