Předseda Českomoravské konfederace odborových svazů a zároveň senátor ČSSD Milan Štěch patří k mým oblíbeným autorům. Ať píše o čemkoliv, vždycky je to zajímavé čtení. Bohužel, zároveň je to téměř vždycky úplně špatně. Už loni jsme zde upozorňovali na absurdní interpretaci problému evropské nezaměstnanosti z pera pana předsedy a senátora (viz.
Omyly starých odborářů aneb v čem se mýlí Milan Štěch z února 2003). Jak už to tak bývá, problém nezaměstnanosti se mezitím v Evropě prohloubil (jak jsme předvídali) a ne zlepšil (jak tvrdil Milan Štěch). Naposledy pak německá vláda si z toho vzala poučení a začíná prosazovat (velmi opatrné) reformy na trhu práce a, pánbůh chraň, dokonce se v některých německých firmách prodlužuje pracovní doba!
Nicméně nic z toho nezastavilo pana předsedu a senátora Štěcha před napsáním další polemiky, tentokrát tvrdící, že uvolnění přílišné regulace na trhu práce nepřinese žádná nová místa. (To si dovolil tvrdit Pavel Kohout v jiném článku.) Je zajímavé, že když pan Štěch používá mezinárodní srovnání, ukazuje se kouzlo nechtěného. Ano, Indie je jistě příkladem země, kde platy jsou velmi nízké a neformální nezaměstnanost zřejmě velmi vysoká. Nicméně, ví pan Štěch, že až donedávna bylo v Indii nelegální kohokoliv propustit z práce? Není to definitivní vítězství „ochrany zaměstnanců před zvůlí zaměstnavatelů“? Well, není. Když nemůžu propustit, tak radši nikoho nepřijmu do práce a vše se řeší na černém trhu. Velmi prosté Watsone…
Zajímavé je také, jak rychle se Indie dokáže dostat z panem Štěchem tak výhružně popisovaného bludného kruhu, když místní vláda na chvíli ochabne ve své péči o blaho lidu. Stačí se podívat na Bangalore a místní kvetoucí ekonomiku a rychle rostoucí mzdy a kvalitu pracovních míst. Programátoři v Silicon Valley by mohli vyprávět… Totéž ale platí pro ekonomiky jihovýchodní Asie: Čím méně vlády do pracovního trhu zasahují, tím rychleji jde ekonomika nahoru a tím rychleji rostou mzdy.
Ještě kurióznější jsou však argumenty pana předsedy a senátora Štěcha o českém pracovním trhu. Snaží se nám namluvit, že všem zastáncům volnějšího trhu práce jde rovnou o zaměstnávání dětí, zákaz odborů a možná snad i o střelbu do dělníků. To je ovšem evidentní nesmysl a argumentace, která nevede k žádné rozumné diskusi.
Ve skutečnosti jde o to, že zastánci volnějšího pracovního trhu (ke kterým patří i Pavel Kohout) navrhují takové věci jako usnadnění propouštění. Dnes je téměř nemožné někoho propustit, když „hrubě neporuší kázeň“, nebo když nezrušíte rovnou celý jeho útvar (to ovšem české odbory chtějí zrušit a uzákonit povinnost nabídnout takovým lidem místo“, takže pokud Tatra Kopřivnice zruší výrobu náklaďáků, bude muset dělníkům nabídnout jiná místa…). A když někoho propustit chcete a on se „hodí marod“, je zase chráněn zákonem.
Další absurdita je držení místa pro ženy na (nejdelší na světě) mateřské dovolené. Autoři tohoto vynálezu si zřejmě myslí, že tím ženy chrání, ale pravý opak je pravdou: Potenciální matky jsou černou můrou všech zaměstnavatelů.
Asi všichni souhlasí s přáním pana předsedy a senátora, aby česká ekonomika excelovala v náročných odvětvích a aby zaměstnávala vysoce kvalifikované odborníky. K takovému stavu se ale nedostaneme, pokud dovolíme odborářům český trh práce zmrazit a „ochránit“ tak dokonale, že nezaměstnanost bude sice přes 10 %, ale pokud hledá investor zaměstnance, tak je nesežene.
Ondřej Schneider
Vedoucí katedry Evropské ekonomické integrace a hospodářské politiky na Institutu ekonomických studií FSV UK. V letech 1998 až 2001 hlavní ekonom Patria Finance.
(autor je externím spolupracovníkem Patria Online, jeho názory nereprezentují oficiální stanovisko společností skupiny Patria)