Globální šoky jsou zpět, ale rozvíjející se trhy jsou odolnější než dříve. Na stránkách VoxEU to tvrdí ekonomové Sebnem Kalemli-Özcan a Filiz Unsal a připomínají, že v minulosti růst nejistoty ve světové ekonomice vedl často k tomu, že rozvíjející se trhy byly pod největším tlakem. Je ale možné, že došlo k výrazné strukturální změně.
Ekonomové také připomínají, že utaženější měnová politika v USA obvykle vedla k odlivu kapitálu, znehodnocování měn a zpřísňování finančních podmínek na rozvíjejících se trzích. Řada z nich se ale během cyklu amerického monetárního utahování v letech 2022 až 2023 vyhnula větším finančním problémům, a to díky větší důvěryhodnosti a odolnosti. „Ve světě rostoucí nejistoty patří silnější domácí instituce mezi ty nejúčinnější formy zvýšení odolnosti.“
Podle ekonomů nyní „většina centrálních bank pozastavila svůj cyklus snižování úrokových sazeb po celém světě a začala naopak hovořit o zvyšování sazeb. V takovém prostředí jsou riziku obvykle nejvíce vystaveny rozvíjející se trhy. Ústředním prvkem je přitom v takových situacích to, jak se šoky měnové politiky Spojených států globálně šíří prostřednictvím různých finančních kanálů. Tedy jak ovlivňují kapitálové toky, směnné kurzy a rizikové prémie a jak ovlivňují a formují finanční podmínky za hranicemi USA.“
V minulosti prudký nárůst úrokových sazeb v USA na rozvíjejících se trzích často spouštěl finanční krize. Vyšší americké sazby mají totiž tendenci stahovat kapitál směrem k bezpečnějším aktivům v rozvinutých ekonomikách. Například latinskoamerická dluhová krize na počátku 80. let, asijská finanční krize na konci 90. let nebo tržní turbulence roku 2013 podle ekonomů ukazují, jak rychle mohou globální finanční šoky destabilizovat rozvíjející se ekonomiky. Jenže „poslední cyklus utahování monetární politiky se odvíjel odlišně“.
Mezi lety 2022 a 2023 zvýšil americký Fed úrokové sazby o více než pět procentních bodů. Tedy nejrychlejším tempem za několik desetiletí, ale mnoho rozvíjejících se trhů zůstalo bez větších tenzí. „Navzdory očekávání se vlna finančních krizí nedostavila. A pochopení toho, proč se tato epizoda zpřísňování měnové politiky lišila, poskytuje důležité ponaučení pro hospodářskou politiku v celém světě.“ V rozvíjejících se zemích přitom podle ekonomů došlo ke dvěma hlavním změnám.
Za prvé, zlepšily se rámce měnové politiky. Mnoho rozvíjejících se trhů šlo cestou větší nezávislosti centrálních bank a více propracovalo systém cílení inflace a komunikaci s veřejností. Za druhé, podstatně se snížila závislost na půjčkách v cizích měnách. Historicky to, co nutilo centrální banky na rozvíjejících se trzích bránit své měny tváří v tvář zvyšování sazeb Fedem, byla zranitelnost jejich nefinančního soukromého sektoru související s devizovým dluhem. Nejvíce citlivé na americkou monetární politiku pak zůstávají trhy s nízkou důvěryhodností měnové politiky a vysokým dluhem v cizích měnách. Po šoku pocházejícím z utahování měnové politiky USA tyto ekonomiky zažívají prudký nárůst rizikových prémií na dluhopisových trzích, významný odliv kapitálu a silnější oslabení směnného kurzu. Finanční podmínky se tam výrazně utahují a ekonomická aktivita klesá silněji.
Snížení zadluženosti v cizích měnách také umožnilo některým zemím více se spoléhat na flexibilitu směnného kurzu, který tak působí jako tlumič šoků. Pokud je naopak expozice vůči zadlužení v cizích měnách vysoká, centrální banka a vláda se často cítí nuceny stabilizovat směnný kurz, aby se vyhnuly velkým ztrátám. Flexibilnější pohyby směnných kurzů mohou ale pomoci absorbovat globální šoky místo toho, aby je zesilovaly. A to zase umožňuje měnové politice zaměřit se na cíle, jako je stabilizace inflace.
Ekonomové pak vše uzavírají s tím, že „rozvíjející se trhy nemohou ovládat globální finanční cykly“. Mohou však ovlivňovat, jak tyto šoky dopadnou na jejich hospodářství. Zkušenosti z uplynulého desetiletí přitom ukazují, že nejlepší cestou je posílení domácích institucí včetně vytvoření důvěryhodných rámců měnové politiky a odolných finančních systémů. Takové kroky mohou výrazně snížit zranitelnost vůči vnějším šokům.