Spotřebitelské ceny v Eurozóně byly v dubnu o 2,4% vyšší než ve stejném období minulého roku. Eurostat revidoval předběžný údaj z 30. dubna o 0,2% směrem nahoru a zarmoutil tak nejen Evropskou centrální banku, která používá právě harmonizovaný index spotřebitelský ceny jako hlavní indikátor pro nastavení měnové politiky.
Na první pohled rádoby pozitivní pokles roční inflace z březnových 2,5%, je zastíněn dopadem nízkého odhadu z konce dubna (2,2%). Konečný dubnový výsledek je vyšší než odhady díky efektům v zaokrouhlování inflace odhadované i konečné, ale hlavně neočekávaně vyššími cenami oděvů a tabákových výrobků, především ve Španělsku. Z teritoriálního hlediska se ceny v dubnu nejvíce zvyšovaly právě ve Španělsku (+1,4% m/m) a v Portugalsku (+0,9% m/m). Díky těmto zemím se harmonizovaný index zvýšil meziměsíčně o 0,5%. Nejvyšší roční inflace je v dubnu v Irsku (5,0%), Nizozemí (4,2%) a Řecku (4,1%), naopak nejméně se ceny zvýšily v Německu a Rakousku (1,6% v obou zemích) a v Belgii (1,7%).
V komoditní struktuře táhly ceny směrem dolů meziměsíčně motorová vozidla (-0,1%) a zelenina (-1,2%), avšak největší pozitivní dopad měly ceny rekreace, které meziměsíčně klesly o 0,7%. Na druhé straně působily na inflaci ceny za dopravu (+1,3% m/m), když ceny pohonných hmot poskočily o 4,5%. Rostly i ceny oděvů (+1,9%) a obuvi (+2,4%), a to zejména ve Španělsku a Portugalsku.
Eurostat také poskytl aktualizované informace o příspěvku přechodu na euro k celkové inflaci. Je nutné si v tomto případě položit obtížnou otázku, jak by se zvýšily ceny, kdyby euro neexistovalo. Po zahrnutí nejčerstvějších dat do ekonometrických výpočtů se zdá, že zavedení jednotné měny přispělo k inflaci asi rozmezím jen 0% až 0,16%, tzn. Eurostat došel ke stejnému výsledku jako v únoru. Kromě zavedení eura na ceny působí letos další „specifické“ faktory vysvětlující asi 0,64% z inflace: špatné počasí ovlivňující ceny ovoce a zeleniny, vyšší ceny energií a podstatný nárůst daní z tabákových výrobků. Kromě těchto faktorů působí pro tento rok neobvykle i zvýšení cen některých služeb – v restauracích, zdravotnictví a některých opravnách.
A co na to Evropská centrální banka? ECB v poslední době již předvídala, že se první dubnové odhady nevyplní a signalizovala své zvýšené obavy o inflaci. Původně se očekávalo, že Bank of England bude první centrální bankou, která zvýší úrokové sazby, nyní pohledy směřují spíše k ECB. Je možné, že ECB zvýší sazby ze stávajících 3,25% již 6. června, když inflace stále zůstává nad 2%, tj. limitní hladinou ECB deklarovanou v červnu 2000. Centrální banka ještě spoléhá na snížení cenové hladiny v polovině roku díky razantnímu růstu cen potravin v minulém roce, na druhou stranu budou asi působit mzdové tlaky v Německu, když se dnes podařilo vyjednat odborové centrále zvýšení mezd o 4% od června. Inflační riziko by se ještě zvýšilo, kdyby strojírenské odbory byly následovány dalšími německými odvětvími, ve kterých zatím mzdy rostou nižším tempem.
Tabulka: roční míra inflace v jednotlivých zemích EU:
duben březen duben
2002 2002 2001
Rakousko 1,6 1,7 2,6
Belgie 1,7 2,5 2,9
Finsko 2,6 2,6 2,8
Francie 2,1 2,2 2,0
Německo 1,6 1,9 2,9
Irsko 5,0 5,1 4,3
Itálie 2,5 2,5 2,9
Lucembursko 1,9 1,7 2,4
Nizozemsko 4,2 4,3 5,5
Portugalsko 3,5 3,3 4,6
Španělsko 3,7 3,2 3,6
Řecko 4,1 4,4 3,7
EMU - 12 zemí 2,4 2,5 2,9
Dánsko 2,3 2,5 2,6
Švédsko 2,2 3,0 3,0
Británie - 1,5 1,1
EU - 15 zemí 2,2 2,3 2,6
Radim Krejčí