Dnes zveřejnila ČNB informace o peněžní zásobě za červen. Agregát M2 vykázal meziroční zvýšení o 13,1%, úžeji definovaný agregát M1 se zvýšil o 13,8%. Peněžní agregát zahrnující také státní pokladniční poukázky a poukázky ČNB (agregát L) se zvýšil o 12%.
Připomeňme si, že do roku 1998 ČNB definovala cíle právě pro měnovou zásobu, teprve potom přistoupila k cílování inflace. Z toho vyplývá předpoklad úzké vazby mezi vývojem peněžní zásoby a inflace. Může současný vývoj peněžní zásoby ohrozit splnění inflačního cíle? Makroekonomická identita říká, že tempo růstu objemu peněz v ekonomice by se mělo rovna součtu tempa, jímž roste hrubý domácí produkt, a míry inflace, pokud nedochází ke změně rychlosti obrátky peněz v ekonomice. Pokud se tedy nacházíme v situaci stabilizované inflace a tempo růstu objemu peněžní zásoby se náhle zvýší, můžeme za jinak stejných podmínek očekávat zvýšení agregátní poptávky a vznik poptávkových inflačních tlaků. Inflace se zvýší a zmíněná identita platí i nadále jen při vyšších hodnotách inflace a tempa růstu peněžní zásoby. Za této situace může centrální banka zvýšit úrokovou sazbu a snažit se omezit tempo růstu objemu úvěrů, jež jsou součástí peněžní zásoby. Zda se jí tento manévr zdaří či nikoli však závisí na struktuře peněžní zásoby a jejím vývoji.
Z aktuálních údajů je zřejmé, že více než polovinu meziročního zvýšení peněžní zásoby mají na svědomí čistá zahraniční aktiva. Peněžní zásoba se za posledních dvanáct měsíců zvýšila o 184 mld. Kč, objem čistých zahraničních aktiv o 97 mld. Kč. Tyto prostředky jsou spojeny s přílivem kapitálu ze zahraničí, v současné době především s přímými zahraničními investicemi. Měnová restrikce by za této situace nepomohla příliš zpomalit růst peněžní zásoby, neboť přímé zahraniční investice nebývají příliš citlivé na změny úrokové sazby. Naopak zvýšení úrokového diferenciálu mezi domácími a zahraničními úrokovými sazbami by mohlo opět ve zvýšené míře přilákat portfoliové investice ze zahraničí, což by dále podpořilo růst objemu čistých zahraničních aktiv a peněžní zásoby.
Z čistých domácích aktiv si pozornost zaslouží zvýšení objemu úvěrů vládnímu sektoru o 67 mld. Kč (meziročně o 83%!). Přičemž se zadlužuje nejen samotná vláda, ale také Fond národního majetku. Tento vývoj odráží stav a tendence veřejných rozpočtů, jež byly již tolikrát kritizovány. Ani zde by měnová restrikce mnoho nezmohla.
Celkový objem úvěrů se stále nevymanil ze záporných temp růstu. V červnu byl jejich objem meziročně nižší o 2,3%. Na tento segment je však nutno podívat se blíže, neboť jeho složky se vyvíjí značně odlišným způsobem. Zatímco objem korunových úvěrů v podstatě stagnuje (meziroční změna 1,4 mld. Kč; 0,2%), objem úvěrů v cizích měnách se výrazně snížil (meziroční změna: -24,6 mld. Kč; -13,8%). Z pohledu měnové politiky jsou důležité především korunové úvěry, kde na jedné straně dochází k poklesu objemu úvěrů poskytnutých podnikům (-21 mld. Kč; -2,9%), na straně druhé však roste objem úvěrů poskytnutých domácnostem (22,4 mld. Kč; 20,2%). U úvěrů poskytnutých podnikům lze uvést námitku, že pokles jejich objemu souvisí s operacemi souvisejícími s očišťováním od špatných úvěrů, ovšem i při zohlednění tohoto vlivu nemůže být řeč o úvěrové expanzi. Zvýšení sazeb ČNB nenalezne očekávanou odezvu ani zde. Pro tento segment úvěrového trhu jsou stále důležitější jiné faktory než cena úvěru, tj. úroková sazba. Banky jsou po předchozích zkušenostech opatrnější a lze se domnívat, že stále existuje převis poptávky po úvěrech nad nabídkou ze strany bank. Zvýšení úrokových sazeb by mělo snížit poptávku po úvěrech. V situaci, kdy existuje převis poptávky po úvěrech, však zvýšení úrokových sazeb může jen snížit tento převis poptávky.
Zbývají úvěry poskytované domácnostem. Zde se by se zpřísnění měnové politiky mohlo promítnout do snížení tempa růstu těchto úvěrů. Otázkou je však citlivost poptávky domácností po úvěrech na výši úrokové sazby. Vadí Vám zvýšení úrokové sazby o 0,25% (předpokládejme, že úrokové sazby u úvěrů pro domácnosti se zvýší stejně jako 2T repo sazba ČNB). Průměrná úroková sazba pro nově poskytovaný úvěr domácnostem v květnu činila 9,44% (poslední dostupný údaj). Při úvěru ve výši 100 000 Kč by Vámi placený úrok činil 9440 Kč, po zvýšení o 0,25% 9690 Kč. Každý měsíc by domácnost nyní zaplatila o 20 Kč více. Sami si můžete udělat představu, zda by to změnilo Vaše rozhodnutí o přijetí či nepřijetí úvěru. Do tohoto rozhodovacího procesu navíc vstupuje očekávání vývoje peněžních příjmů. Tento faktor je možná důležitější než vliv změny úrokových sazeb. Čistý peněžní příjem na osobu se v domácnostech zaměstnanců v 1. čtvrtletí letošního roku zvýšil meziročně o 7,6%. Reálný přírůstek činí 3,3%. K růstu peněžních příjmů, jež se dostavil po několika letech, pomohlo především oživení domácí ekonomiky a pokles míry nezaměstnanosti. Vzhledem k tomu, že v příštím roce by mohl růst ekonomiky dále zrychlit a míra nezaměstnanosti poklesnout, obavy domácností z možnosti insolvence by se mohly dále snížit a ochota domácností financovat své výdaje úvěrem zvýšit. I zde je tedy dopad zpřísnění měnové politiky "mlhavý".
Jak jsme ukázali, prostor pro omezení růstu peněžní zásoby je stále poměrně limitovaný. Řídit vývoj hospodářství měnovou politikou v situaci pokračující transformace (ekonomické vztahy jsou stále odlišné ve srovnání s vyspělými tržními ekonomikami) je úkol mnohem těžší, než provádět měnovou politiku v prostředí, kde alespoň částečně platí učebnicové poučky.
(David Marek)