Poslední článek věnující se výkonnosti domácího průmyslu doplňuje předchozí, zaměřující se na návratnost vlastního jmění a aktiv. ROA (ve smyslu EBIT/celková aktiva), aproximující ROIC (aproximující CFROIC, proměnnou přímo porovnatelnou s nákladem kapitálu), je určen velikostí operačních zisků a velikostí aktiv tyto generující. Rozdělení EBIT (z dat MPO je nejasná otázka uchopení ostatních finančních nákladů a výnosů a mimořádných položek) prezentuje následující graf. Ten především indikuje důležitost jednotlivých odvětví v ČR z hlediska generace provozního zisku - tj. zisku, z kterého (nebereme-li v úvahu zmiňované ostatní finanční náklady a výnosy a mimořádné položky) se podělí věřitelé a akcionáři (investoři) a stát (přesnější pohled je samozřejmě ze strany volného cash flow, jehož druhů je více a které je z finančních výkazů složitější odvodit). Význam energetiky z hlediska generace provozního zisku a v odstupu za ní výroby motorových vozidel a chemie je evidentní:
Zdroj: MPO
|
Z hlediska rozdělení operačního zisku je primární podíl dluhu na financování aktiv společností a náklad tohoto financování (tj. úroveň bezrizikových sazeb a rizikových prémií v dané ekonomice, respektive na daném trhu zápůjčního kapitálu). Ty určují absolutní velikost úrokových nákladů, zisk před zdaněním je pak residuum, které se rozdělí (efektivní daňovou sazbou danou sazbou daně ze zisků pro právnické osoby a vlivem odpočitatelných položek) mezi stát a akcionáře. Detailnější pohled na zadlužení jednotlivých odvětví lze vést přes vlastní kapitál/aktiva. Tento (jeden z méně použitelných) ukazatel finanční páky je prezentován v následujícím grafu:
Zdroj: MPO
|
Páka, jdoucí od téměř nulového zadlužení po hodnoty nad 70 %, je primárně výslednicí toho, kolik společnost chce a může získat na trhu zápůjčních fondů a na trhu fondů vlastního kapitálu (včetně zadržování zisků), to v historickém vývoji odrážejícím růst/pokles vlastního jmění v důsledku vývoje výkonů firem v odvětví. Optimalizaci kapitálové struktury jsme se zde již ale detailněji věnovali.
Data jsou samozřejmě založená na účetních hodnotách, které se mohou v jednotlivých případech u obou položek (aktiv a následně i vlastního jmění) výrazně lišit od (odhadů) hodnot vnitřních/ekonomických. Determinanty účetní hodnoty aktiv a při dané hodnotě dluhu účetní velikosti vlastního jmění jsou založeny veskrze na historii – nákupní, respektive pořizovací cena aktiv a snížení (účetní ztráta), či zvýšení (účetní zisk) jejich hodnoty. Určitou výjimkou v tomto zpět zaměřeném pohledu jsou opravné položky a rezervy, popř. goodwill (badwill), které ale málokdy dostatečně upravují účetní hodnotu všech aktiv na jejich, neustále se měnící, hodnotu ekonomickou. Determinanty ekonomické (vnitřní, fundamentální) hodnoty aktiv jsou oproti účetní hodnotě veskrze založeny na očekávání – konkrétně na očekávání (volného) cash flow (CF), které budou tato aktiva generovat, a rizikovosti tohoto cash flow (tj. např. možné odchylky od jeho nepravděpodobnější velikosti).
Tam, kde ekonomická hodnota aktiv převyšuje účetní, je skutečná páka nižší než ta prezentovaná v grafu a naopak. Poměr ekonomické a účetní hodnoty aktiv lze s přihlédnutím k cykličnosti a dlouhodobějšímu růstovému profilu odvodit ze zde již prezentovaných ROA a ROE jednotlivých odvětví.
Jiří Soustružník
Předchozí komentáře ze série "Jak se skutečně vede domácímu průmyslu" naleznete zde:
Jak se skutečně vede domácímu průmyslu II
Jak se skutečně vede domácímu průmyslu - z půli plná, či prázdná sklenice?