Pro ceny futures jsou klíčové dvě věci - cena futures se odvíjí od ceny podkladového aktiva a tato cena je na fungujících trzích určena za pomocí arbitráže. Arbitráž lze zde vnímat na dvou úrovních. První z nich se odvíjí od toho, že aktivum lze buď přímo koupit a držet, nebo uložit peníze na úročený účet, jít long futures a z uspořených peněz na základě futures aktivum získat v budoucnu. Druhá úroveň arbitrážních příležitostí spočívá v tom, že přes futures se dají půjčovat peníze (viz níže).
První typ arbitráže se tedy odvíjí od toho, že pokud se chci vystavit riziku investice do určitého aktiva, buď:
1. Koupím přímo toto aktivum a za čas jej prodám;
2. Získám futures (na počátku nulový výdaj, neuvažujeme nyní maržový účet, aby byla porovnatelná rizikovost první a druhé strategie), uložím do banky tolik peněz, aby mi i s úrokem vynesly dost na to, abych na konci období mohl zaplatit za aktivum ve futures dohodnutou cenu. Aktivum poté opět prodávám.
Pokud se např. akciový index nyní „obchoduje“ za 100 a očekávaná návratnost na něj je 10%, měl by se za rok obchodovat za 110. Pokud se tak stane, za rok tak bude můj zisk z přímé investice do něj 10.
Pokud je úroková míra 5 %, futures na index se budou obchodovat za 105. Získám tedy futures (jsem v nich long) a uložím 100 do banky. Za rok tam mám 105, za ně koupím index na základě vlastněné futures a prodávám ho za 110. Výsledek je stejný, jako u přímého nákupu indexu – při stejné rizikovosti je počátečný výdaj 100 odměněn výnosem 110.
Co se týče ceny futures, lze tedy zapsat, že poměr budoucí spotové ceny a současné spotové ceny (očekávaný výnos při přímém nákupu ativa – zde 10%) se musí rovnat poměru budoucí spotové ceny a velikosti částky, kterou je nutno úročit (která nám poté získá aktivum na základě futures a která se tak rovná ceně futurem lomeno 1+r ):
S1 / So = S1 / (F/(1+r))
Z tohoto plyne, že cena futures na efektivním trhu se rovná úročené současné ceně spotové (zde předpokládáme jednu periodu):
F/(1+r) = So
F = So (1+r)
Pokud by se v uvedeném příkladu cena futures nerovnala 105, investoři by kupovali, či prodávali futures a jejich cena by se ustálila na oněch 105. Pokud by cena futures byla nad oněmi 105, musel bych do banky dávat na počátku více se stejným konečným výnosem jako v první strategii – nekupoval bych futures ani nikdo jiný, naopak investoři by se snažili je prodávat a jejich cena by klesala až na 105. V opačném případě by investoři futures nakupovali, protože jejich cena by znamenala, že do banky je možno dát méně – nakonec relizovat vyšší celkový výnos než v prvním případě. Uvedený vzorec je pak v případě nutnosti korigován o dividendový výnos koše akcií y:
F = So (1 + r – y)
Čím delší futures, tím bude obvykle jejich cena díky úročení vyšší relativně ke spotové ceně (předpokládáme, že dividendový výnos je pod úrokovou mírou). Pohyb ceny futures (následně pohyb na maržovém účtě) je dán pohybem ceny podkladového aktiva plus pohybem úrokové míry, popř. očekávaným dividendovým výnosem, a to podle výše uvedeného vzorce. Je důležité si uvědomit, že do vzorce sice nevstupuje přímo očekávaná cena aktiva, ale vstupuje tam nepřímo, přes cenu současnou.
Pokud by se cena odchýlila od oněch 105, vznikla by nejen možnost výše popsané arbitráže, ale navíc i možnost vydělat peníze bez jakékoliv počáteční investice – tj. konečně nějaký oběd zadarmo. Jde totiž si půjčit na koupi aktiva - nyní 100 (za rok zaplatit bance 105), koupit si ho a zároveň prodat futures (jít na tomto trhu short). Tato operace nevyžaduje od investora žádný výdaj – půjčí si a nakonec vše vrátí. Pokud bude cena futures nad 105, investor vydělá (vrátí bance a ještě mu zbyde) – všichni by tak chtěli tyto futures prodávat (půjčovat si, kupovat podkladové aktivum a získávat smlouvu ve formě futures na jeho pozdější prodej) a jejich cena půjde dolů. A naopak. Jde o princip půjčit si a následně půjčit částku někomu jinému „přes určité aktivum“ – zde přes akcie, vše jištěné futures. Při porovnatelné rizikovosti se obě zápůjční úrokové míry musí rovnat, tím co je vyrovná je cena futures.
Výše uvedené demonstruje také to, že vedle transakčních nákladů je efektivnost arbitráže na trhu futures (možnost vydělat nadměrné zisky) dána různým přístupem investorů k různým úrokovým mírám. To jak na staně, když si půjčují, tak na straně, kdy oni peníze ukládají.