Zjednodušeně by se dalo říci, že stát vybírá od svých občanů daně, aby jim poskytoval veřejné služby. Tato myšlenka je založena na předpokladu, že některé služby (soudnictví, obrana apod.) je efektivnější poskytovat na veřejné než na soukromé bázi. Praxe je trochu jiná: Stát poskytuje i ty služby, které může efektivně poskytnout soukromý sektor (dálnice, vlastnictví výrobních společností apod.), má tendenci bobtnat, kontrolovat, regulovat... Je také jasné, že od státu nedostaneme služby v takové hodnotě, jakou jsme na daních zaplatili. Podstatnou část příjmů státní aparát spotřebuje na provoz.
Kromě otázky na co utrácet je tu rovněž důležité téma příjmů. Česká republika zatím výrazně spoléhá na přímé daně, jejich podíl na celkovém výběru je jeden z nejvyšších v EU. Komplexní daňová reforma by se měla zaměřit především tímto směrem, tedy na zvětšení podílu nepřímých daní. Zatím ale návrhy směřují hlavně do oblasti daní z příjmů fyzických osob, která je politicky nejcitlivější. U daní fyzických osob se pak řeší klíčový aspekt, a to progresivita zdanění.
Daňová progrese sleduje cíl „spravedlivého“ rozdělení příjmů ve společnosti a snížení nerovnoměrnosti rozdělení bohatství. S růstem bohatství se snižuje citlivost ke ztrátám, čehož se dá využít ke zvýšení příjmů do rozpočtů. S trochou zjednodušení pak můžeme říci, že bohatých je méně, a tak jim chudší většina může prosadit výrazně vyšší daně.
Jako daň, která nejméně deformuje tržní prostředí, je uváděna daň z hlavy. Jde prostě o fixní částku, kterou by ročně platili všichni občané bez rozdílu. Nevýhodou je samozřejmě to, že pro chudší vrstvy by byla tato daň relativně velkým zásahem do příjmů, zatímco pro ty bohatší by neznamenala velký výdaj. Celý koncept je tak společensky prakticky neprůchodný.
Další možností je rovná daň v terminologii ODS, tedy konstantní procento odváděné z příjmu. Podobně jako u daně z hlavy je výpočet jednoduchý. Každý tak platí úměrně svým příjmům. Přesto lze mít stále námitky, zda taková daň je spravedlivá ve vztahu k (nerovnoměrnému) rozdělení příjmů a zda neznevýhodňuje nižší příjmové vrstvy.
Progresivní daň je chudšími považována za spravedlivou, bohatším se logicky nelíbí. Narovnává distribuci příjmů a umožňuje vyšší celkový příjem z daní fyzických osob. Na druhou stranu ale vyšší progrese demotivuje tvůrčí a snaživé jedince, když každá snaha je „odměněna“ ještě vyšším odvodem do státní kasy. Při progresivních daních bývají horní daňová pásma výrazně zdaňována a zvyšuje se efekt „daňové emigrace“.
Ačkoli zmíněné základní příklady jsou v praxi modifikovány odečitatelnými položkami, daňovými pásmy, oddělením zdravotního a sociálního pojištění atp., otázka daňové progrese zůstává. Zbývá se tedy zeptat: Jaký máte názor na spravedlivé rozdělení příjmů? A jak by do toho měly zasahovat daně?
Hlasování a diskuse o tématu probíhá ZDE