Americké volby jsou sice až v listopadu, ale kampaň mezi demokratickými kandidáty – Barackem Obamou a Hillary Clinton – je už teď tak intenzivní, že pozorovatel má občas pocit, že ještě více rozhovorů a přestřelek by už ohrozilo zdraví kandidátů.
Je zajímavé, že v únoru se do popředí diskuse dostala ekonomické situace ve Spojených státech. Kandidáti na presidenta zveřejnili své nápady na omezení vlivu finanční krize a především se pustili do debaty o (ne)výhodách volného obchodu. V obou tématech došlo postupně na stále populističtější argumenty, z kterých ekonomy a poradce obou kandidátů může ještě hodně bolet hlava, kdyby nedejbože museli své sliby začít naplňovat.
V návrzích na omezení vlivu finanční krize na zadlužené vlastníky domů získala první cenu za absurdní návrh Hillary Clinton, když navrhla povinné zmrazení úrokových sazeb na hypotéky. Řada amerických hypoték má první 2-3 roky nižší „teaser“ sazby, které se mají právě letos či příští rok zvednout, aby odpovídaly výši hypotéky. Jejich zmrazení na dnešní úrovni by krátkodobě poškodilo finanční instituce, které se zvýšením sazeb počítaly, po skončení moratoria by do téměř neřešitelné situace přivedlo majitele domů, protože sazby by musely jít dramaticky nahoru, aby vykompenzovaly pět let moratoria. Opatření by ale především zablokovalo trh s novými hypotékami, protože banky by měly méně volných prostředků a obávaly by se vstupovat na tak riskantní trh.
Barack Obama navrhuje „jen“ vytvoření desetimilardového fondu, který by hypotéky refinancoval za výhodnějších podmínek. Šlo by tedy o klasickou státní intervenci, kdy by se pomocí byrokracie přerozdělovaly peníze od těch, kteří si na dům nepůjčili těm, kteří si půjčili a nemohou splácet. Ekonomicky je to vadné, ale politicky to dává smysl.
Barack Obama však přitvrdil v jiném tématu, kterým se stal vliv obchodu na americkou (ne)zaměstnanost. Bez ohledu na to, že Amerika má stále nízou nezaměstnanost, staly se obavy ze ztráty práce dominantním tématem kampaně. Oba kandidáti Demokratické strany mluví, jako by Amerika byla v hluboké ekonomické krizi a zpočátku opatrně, nyní již otevřeně z této „krize“ obviňují zahraniční obchod. Čína je daleko, takže se terčem útoků stala NAFTA – Severoamerická dohoda o volném obchodu mezi USA, Kanadou a Mexikem. Oba přitom statečně ignorují fakt, že od zavedení NAFTA přibylo v USA 26 milionů pracovních míst a reálné mzdy vzrostly o čtvrtinu!
Barack Obama na svém webu (http://www.barackobama.com/issues/economy/) ohlašuje, že „změní“ dohodu NAFTA tak, aby lépe odrážela preference Ameriky (ty se lehce proměňují podle toho, kde se zrovna volí – pokud je to ve Virgínii, kde není žádný průmysl a všichni pracují ve službách, je to jiné než v industrializovaném Ohiu...). Kromě toho Obama navrhuje tzv. „Patriot Employment Act“, který by měl dát daňové výhody firmám, které nesnižují počet zaměstnanců v USA (ve srovnání se zaměstnanci firmy mimo USA), které platí minimální mzdu 7,8 dolaru za hodinu, poskytují a financují důchodové a zdravotní pojistění svých zaměstnanců a které dorovnávají mzdu zaměstnanců povolaných do Národní gardy.
Těmito plány Obama zneklidnil kanadskou vládu, neboť celý pás podél jižní hranice Kanady závisí na volném obchodě s USA a již teď strádá zpřísněním hraničních kontrol. Situaci nepomohlo zdánlivé chlácholení Obamy, že se s Kanaďany „nějak dohodne“, neboť to jen potvrdilo jeho pověst výřečného ale lehce bezzásadového politika. Horší je ale fakt, že i Hillary Clinton se přidala ke kritice NAFTA a dokonce tvrdila, že byla proti dohodě od počátku, jen to neříkala z loajality k svému manželovi, který dohodu prosadil. Wow! To je tedy doznání – co všechno ještě Hillary Clinton nemyslela tak jak říkala?
Ukazuje se tedy, že pokud v listopadu vyhraje kterýkoliv z demokratických kandidátů, posune se pozice Spojených států ze země prosazující (s určitými omezeními) volný obchod na zemi instiktivně ochranářskou. To by byla ta nejhorší reakce na ekonomické potíže USA a zvyšovalo by to riziko celosvětového ekonomického zpomalení.
Autor je docent ekonomie na Institutu ekonomických studií FSV UK, člen Institutu pro sociální a ekonomické analýzy ISEA, „Research Fellow“ mnichovského CESifo institutu a „Residential Scholar“ amerického think-tanku CEPA ve Washingtonu DC. V letech 1998 až 2001 hlavní ekonom Patria Finance.