Kdo poprvé otevře nový občanský zákoník, může být překvapený ještě předtím, než se do více než 3 tisíc paragrafů začte. Na jedné straně chvályhodná snaha jít s dobou, na druhé straně úcta k tradicím. Včetně jazyka. Slovo, jehož význam napoprvé nikdo neuhodne, se ale do zákona naštěstí nedostalo.
Pro nový občanský zákoník (NOZ), který má být účinný od začátku roku 2014, je typický důraz na autonomii vůle smluvních stran. Důsledkem toho je, že se strany v zásadě můžou domluvit i jinak, než zákon stanoví. Nepůjde to pouze v případech, kdy takovou odchylku NOZ výslovně zakáže, a tehdy, kdyby byly porušovány dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob. I dnes občanský zákoník umožňuje, aby si strany sjednaly jiná než zákonná pravidla, podmiňuje to ale nejasnou „povahou ustanovení zákona“.
Také se bude preferovat platnost před neplatností, což je pravý opak dnešního stavu. Konkrétně většinou půjde o takzvanou relativní neplatnost. Projeví se to tak, že ve většině případů bude učiněné právní jednání (i když v rozporu se zákonem) platné až do doby, než se oprávněná osoba neplatnosti dovolá. V případě nedostatku vůle, vážnosti, určitosti nebo srozumitelnosti projevu se ale neplatnosti nikdo dovolávat nebude muset. Z pohledu NOZ se totiž o projev vůle vůbec jednat nebude a na takové ujednání se bude pohlížet, jakoby vůbec nebylo učiněno.
Na druhou stranu budou nově výslovně formulovány i povinnosti, které soudy zatím pouze dovozovaly. Každý bude mít povinnost jednat v právním styku poctivě (ve významu anglického pojmu good faith). NOZ také předpokládá, že každý svéprávný člověk má „rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností.“ Podle zákona má tedy každý právo očekávat, že se ostatní budou chovat poctivě a jako normální lidé. Případný opak bude muset prokázat ten, kdo se ho bude domáhat.
Ach, ta čeština
Do zákona se výrazně promítla i snaha vyhnout se používání cizích slov. Od začátku roku 2014 už v zákoně nenajdete „registrovaný“, ale „zapsaný“, nebude se dále „disponovat“, ale česky „nakládat“ a „umístění“ nahradí „instalaci“. Nečekejte ani žádné „informace“, jelikož můžete získat pouze „údaj“ nebo „sdělení“.
Dalšími pojmy, které zákon zatím nezná, jsou pozůstalost (dědictví), korporace (obchodní společnost), fundace (nadace a fondy), pachtovní smlouva (zakládá právo věc užívat i požívat) nebo výprosa (institut podobný výpůjčce). Věcí bude věc, ale ne ledajaká. Tímto označením NOZ rozumí věci v právním smyslu, tedy vše, co je rozdílné od osoby a slouží potřebě lidí. I když bude její nové pojetí na rozdíl od stávající úpravy velmi široké, nebude zahrnovat například zvířata. Zákonem bude sice jakýkoli zákon, nikoli ale například vyhlášky a nařízení. Dodnes užívaný výraz „způsobilost k právním úkonům“ bude nahrazen „svéprávností“, „návrhu na uzavření smlouvy“ se bude říkat jednoduše „nabídka“ a místo „právního úkonu“ půjde o „právní jednání“.
První verze návrhu důvodové zprávy k NOZ dokonce počítaly s tím, že řada lidí bude – aniž by o tom věděla – podstatnou část života trávit „spřaženě“. Také nemáte ponětí, co to znamená? Oč je odpověď jednodušší, o to je překvapivější. „Spřaženě“ měl být český ekvivalent pojmu „on-line“. Pak se ale naznalo, že jazyková kreativita zašla v tomto případě zřejmě dál, než bylo záhodno, a „spřaženě“ tak nakonec v NOZ není.