Patria Finance dokázala ve svých počátcích spojit americkou podnikatelskou kulturu s českým přístupem k životu. Byla nejen úspěšná v byznysu, ale v rámci možností též pozitivně přispěla k tvorbě a prosazování pravidel na trhu, který byl v polovině 90. let po 40 letech fungování centrálně pánované ekonomiky stále ještě v plenkách, říká v rozhovoru s Patria.cz hlavní ekonom skupiny ČSOB Martin Kupka. Do budoucna Patrii přeje špičkové zaměstnance i manažery, hladkou spolupráci s akcionářem, ale také štěstí na vývoj na trhu. Co se týče infrastruktury a pravidel podnikání, je český trh srovnatelný s vyspělými zeměmi. Prospěla by mu větší hloubka, vyšší likvidita a s tím spojená lepší transparentnost. Vzhledem ke struktuře vlastnictví v ekonomice a jejímu relativně malému rozměru jsou ovšem změny v toto směru obtížné.

Patria.cz: Jste hlavním ekonomem ČSOB. V Patrii Finance, která je dnes součástí bankovní skupiny, jste do jara 2002 šéfoval ekonomickému výzkumu. Jak na toto období vzpomínáte a co jste si z něj odnesl do dalšího života?

Na působení v Patrii vzpomínám v dobrém a s vděčností. Předtím jsem byl zaměstnán několik let v Akademii věd, na vysoké škole i ve státní správě. Po mnoha letech teoretizování u psacího stolu byla pro mě práce v Patrii první možností, jak zblízka „přičichnout“ k práci s finančními instrumenty a dostat se do kontaktu s klienty a jejich reálnými problémy.

V době svých začátků byla Patria na českém trhu tak trochu zjevením. Nevelká, dynamická, velmi profesionálně působící investiční banka (lidé v ČR většinou nevěděli, co „investiční banka“ znamená, znali jen později zkrachovalou IPB), která dokázala úspěšně spojit americkou podnikatelskou kulturu s českým přístupem k životu. Instituce, která se v polovině 90. let minulého století nesoustředila výlučně na to, jak vydělat „rychlý prachy“, ale snažila se též pozitivně přispívat k transformaci oboru, v němž podnikala, i celé společnosti. Bylo to dáno i dobou, v níž Patria začínala působit. 90. léta byla obdobím transformace a řada pravidel se teprve fixovala, včetně pravidel podnikání na kapitálovém trhu.

Jako analytik jsem mohl být v Patrii přímým účastníkem procesu formování do té doby neexistujícího symbiotického vztahu mezi výzkumníky a médii. Učili jsme se bleskově analyzovat nové ekonomické i politické události, psát komentáře do tisku, vystupovat „naživo“ v rozhlase i v televizi…

Velmi zajímavá a přínosná pro mě byla i možnost pracovního kontaktu s mnoha zajímavými osobnostmi domácího podnikatelského, politického i kulturního světa.

Patria.cz: Jak vnímáte působení Patrie v rámci skupiny ČSOB? Kde vidíte největší benefity tohoto spojení obou finančních entit a v jakých oblastech by ještě podle Vás mohly spolupracovat těsněji?

Vezmu to od konce. Identifikaci konkrétních oblastí vhodných pro prohloubení spolupráce ponechám na manažerech (smích). Pokud jde o výhodnost spolupráce jako takové, tak ta může být oboustranná, stačí, když se vezmou věci za správný konec.

Pokud jde o objem aktiv nebo počet zaměstnanců, Patria je zejména v porovnání s bankou ČSOB relativně malou entitou. To ovšem neznamená, že nemůže do fungování celé skupiny přinést originální kvas a potřebnou inspiraci. Vedle toho, že umožňuje oslovit část klientů, kteří by jinak zůstali mimo skupinu ČSOB, může Patria přispět skupině též svojí specifickou DNA, v čase se měnící, nicméně v některých ohledech přetrvávající kulturou, danou m.j. tím, že se jedná o relativně malou instituci, která je z podstaty věci flexibilní, schopná i ochotná rychle a pružně reagovat na měnící se tržní podmínky a klientské požadavky.

V opačném gardu, pro Patrii, může být hlavní, na první pohled patrnou výhodou spojení přítomnost silného partnera za zády, která garantuje firmě větší stabilitu v turbulentních časech a může dále zvýšit její kredibilitu u klientů.

Patria.cz: Co popřejete u příležitosti 25. výročí Patrii do dalších let jejího rozvoje?

Patrii bych chtěl popřát do budoucna jen to nejlepší. Začal bych zaměstnanci. Někdy je to vnímáno jako klišé, ale zaměstnanci jsou podle mého názoru opravdu tou nejdůležitější součástí každé instituce. Nemá-li manažer schopné, loajální a obětavé zaměstnance, jeho sebegeniálnější vize a nápady nevyhnutelně přijdou vniveč. Ale platí to do značné míry i obráceně: bez výborných manažerů mohou i prvotřídní zaměstnanci jen těžko hrát první ligu…

Vedle kvalitních zaměstnanců a manažerů je žádoucí, aby firma měla dobré vztahy se svými akcionáři. Aby akcionáři ovlivňovali směřování firmy tehdy a jen tehdy, když to skutečně dává smysl a je to prospěšné i z dlouhodobého, nejen z krátkodobého hlediska. Triviálním úkolem není ani nalezení a udržení rovnováhy mezi zachováním prospěšné míry diverzity a integrovaností firmy do vyššího celku...

Čtvrtým dílem skládačky, a poslední oblastí, kde bych rád popřál Patrii štěstí, je hladový trh. Každá firma v tržním prostředí prospívá a rozvíjí se pouze tehdy, když v ní ti, kdo využívají její služby, vidí věrohodného partnera, když existuje poptávka po jejích produktech. Můžete mít geniální management, skvělé zaměstnance, kvalitní spolupráci s akcionářem, pokud ale přesto nic neprodáte, co je vám to platné?

Patria.cz: Obraz Vašeho jmenovce a průkopníka abstraktní malby Františka Kupky Plochy příčné II se na květnové aukci Galerie Kodl v Praze na Žofíně prodal za 65 milionů korun, s dvacetiprocentní aukční přirážkou kupec za dílo zaplatí 78 milionů korun. S dosaženou cenou se obraz stal novým rekordmanem českých aukcí. Investujete vy sám do umění? Podělil byste se s námi o tom, zda a jakým jste investorem?

Když jsem si informaci o výsledku aukce přečetl, rychlou kalkulací jsem dovodil, že bych si z vydraženého obrazu mohl koupit nejvýš tak rám (smích). Do umění investuji minimálně, pokud bych vyloučil pořízení pár levných obrázků v čase, když jsme zařizovali byt, tak vůbec. Investice do umění může být dobrou investicí, pokud věci rozumíte a v některých případech máte i trochu štěstí.

Jinak jsem hrdým vlastníkem několika fondů, nabízených ČSOB, svého času jsem si na zkoušku pořídil i několik akciových titulů. V případě akcií se ovšem brzy ukázalo, že po světe chodí příliš mnoho šikovnějších investorů než já (smích). V tomto bodě Vás tedy možná zklamu, ale neprokázal jsem zvláštní nadání pro úspěšné investování.

Patria.cz: S Vaší znalostí vývoje ekonomiky a odhadem dění do budoucna – jaký očekáváte vývoj na finančních trzích v nejbližších měsících a letech?

To je těžká otázka. Myslím si, že vývoj na finančních trzích bude ovlivněn několika faktory. Hospodářský cyklus bude patřit mezi ty tradičně nejdůležitější, rozhodně však nebude jediný. Dalším významným faktorem bude geopolitika, vzhledem k tomu, že finanční trhy reagují velmi citlivě na každou změnu nálad a očekávání investorů. Optimismus a pesimismus se v současném desetiletí střídají častěji než například v 90. letech minulého století. Současnost je na jedné straně velmi turbulentní, na druhé straně je charakteristická zvýšenou citlivostí vůči riziku. Nejspíš bychom měli počítat s vyšší volatilitou na trzích, což nutně neznamená, že také s většími amplitudami.

V budoucnu bude docházet ke stále silnějšímu pronikání umělé inteligence a automatických řídicích systémů na finanční a kapitálové trhy. V ideálním případě by měl být budoucí software schopen včas a správně identifikovat i zpracovat cenové výkyvy a předejít tak fatálním propadům na trzích. Je ovšem otázka, jak se budou systémy chovat, nastane-li situace, jejíž výskyt žádný programátor nepředpokládal...

Je možné, že příští léta budou obdobím s pomalejším ekonomickým růstem, než na jaký jsme si v poslední době zvykli. V Česku se jen těžko v dohledné době opět dočkáme 5% meziročního růstu HDP (což samo o sobě není špatná zpráva). Třeba se Evropa dostane do situace v lecčem podobné Japonsku: nízký růst, nízká inflace, volatilita. Nebyla by to žádná apokalypsa - něco, co by nás muselo a priori děsit. Jen je třeba si zvyknout na to, že budoucí svět, včetně finančních trhů, bude nejspíš vypadat trochu jinak, než jsme byli v uplynulých dvou či třech dekádách zvyklí.

Patria.cz: Do jaké míry reflektuje zdraví akciového trhu celkové zdraví ekonomiky, třeba na příkladu USA. Platí totéž i o tuzemské ekonomice a pražské burze?

Chápeme-li zdravý akciový trh jako trh, který poskytuje investorům slušné šance vydělat bez toho, aby je připravil o klidný spánek nebo nutil používat extravagantní investiční strategie, tak pro takový trh je zdraví ekonomiky bezpodmínečným předpokladem. Zdraví ekonomiky totiž neznamená nic jiného než to, že dobře fungují firmy, které v ekonomice podnikají. Z jejich výsledků se skládá obraz celé ekonomiky. Když funguje dobře většina firem v ekonomice, bude to zřejmě platit i pro firmy, jejichž akcie jsou kotované na burze: burzovní indexy mohou růst.

Mohou, ale nemusí. Nebo minimálně nemusí růst tak silně, jak by mohly. Druhý faktor, který je totiž také třeba vzít v úvahu, je systém obchodování, pravidla chování, transparentnost, legislativní rámec – jednoduše řečeno prostředí, v němž se obchodování odehrává. Trvalo řadu let, než náš kapitálový trh dosáhl v tomto směru standardu běžného ve vyspělých zemích.

Máme-li zdravou ekonomiku, fungující firmy i dobrá a vynutitelná pravidla, zbývá naplnit ještě třetí předpoklad existence skvělého akciového trhu: velikost. Český trh nikdy nebude přímo srovnatelný svojí šíří, hloubkou, obratem či chováním s trhy ve Spojených státech nebo v Japonsku. Jsme malá země s malým počtem obchodovaných akciových titulů relativně málo kapitalizovaných firem. V tom je naše hlavní nevýhoda.

Patria.cz: Česká ekonomika v letošním prvním čtvrtletí zpomalila meziroční růst po revizi na 2,6 %, což je v kontextu evropských ekonomik, především té německé, velmi slušný výsledek. Jak pohlížíte na kondici zpracovatelského sektoru, který bývá jedním z hlavních faktorů růstu?

Česká ekonomika je malou otevřenou ekonomikou, kde je poměr vývozu i dovozu k HDP poměrně vysoký. Hlavní roli ve zpracovatelském sektoru stále hraje průmysl. Součástí průmyslu je automobilový průmysl, naše nejdůležitější výrobní odvětví. Podíl průmyslu na tvorbě HDP není sice tak vysoký jako podíl služeb, vzhledem k investicím, zaměstnanosti i významu pro zahraničně-obchodní vztahy je však na místě věnovat mu minimálně stejnou pozornost.

Český průmysl, potažmo celý zpracovatelský sektor, je dnes úspěšný, efektivní a produktivní. I on se však bude muset v budoucnu umět vyrovnat s některými riziky. Na prvním místě je hrozící výpadek poptávky. Na přelomu loňského a letošního roku došlo k určitému útlumu poptávky zejména v automobilovém průmyslu. Nyní se ukazuje, že s poptávkou po autech to v příštích měsících nemusí být až tak špatné. Na druhé straně je ovšem evidentní i to, že podnikatelská nálada v Německu není zdaleka tak dobrá, jak bychom si přáli. Patrně nejen pod vlivem čínsko-amerických obchodních sporů, ale i z nějakých hlubších příčin.

Druhým rizikem je pracovní síla. Dospěli jsme do stavu, kdy všichni, kdo mají zdravé ruce, nohy i hlavu a chtějí pracovat, zaměstnání již našli. Podniky narážejí na kapacitní limity, a pokud nenajdou způsob, jak chybějící pracovní sílu doplnit (eventuálně nahradit), nemohou přijímat další zakázky, a tedy růst. Problém absolutní nedostupnosti zaměstnanců může být pro podnikatele ještě závažnější než rychle rostoucí mzdy.

V České republice jsme v loňském i předloňském roce zažili oproti letům předcházejícím nebývale rychlý růst mezd. Podíváme-li se však na výsledek tohoto růstu - na relativní cenu pracovní síly ve zpracovatelském průmyslu napříč evropskými zeměmi – zjistíme, že v průměru nebyl náš mzdový nárůst tak silný, aby nás nákladově diskvalifikoval.

Patria.cz: Jak tedy hodnotíte situaci na pracovním trhu po prvním čtvrtletí a jeho vyhlídky do konce letošního roku? Co by tuzemskému trhu práce pomohlo?

Díky zpomalení ekonomického růstu zůstává sice míra nezaměstnanosti v České republice na rekordně nízkých úrovních, přestal se však zvyšovat počet volných pracovních míst.

To je první signál naznačující, že napětí na trhu práce může začít polevovat. Nepočítáme s tím, že by nezaměstnanost měla letos začít výrazněji stoupat – v současnosti máme nejnižší míru nezaměstnanosti v Evropě, okolo 2 %. Míra nesouladu mezi nabídkou práce a poptávkou po práci se však zřejmě stabilizuje nebo se začne snižovat.

Co by pomohlo snížit převis poptávky po práci nad nabídkou rychleji než přirozený cyklický vývoj? Museli bychom pracovní sílu dovézt. Dovoz pracovní síly ovšem naráží minimálně na dvě bariéry. Za prvé, nemusíme ani v zahraničí najít volnou pracovní sílu ve struktuře, která by odpovídala našim potřebám. A za druhé, import práce není jednoduchou záležitostí ani po stránce legislativně/právní.

Co by českému pracovnímu trhu pomohlo dlouhodobě? Na prvním místě zkvalitnění a větší flexibilita vzdělávacího systému, který by měl produkovat absolventy připravené úspěšně se přizpůsobovat změnám v poptávce po práci, k nimž bude docházet v příštích desetiletích. Nemůžeme se spoléhat na to, že automobilový průmysl zůstane páteří české ekonomiky navěky.

Druhým momentem, který by prospěl nejen pracovnímu trhu, by byla změna demografických trendů. Česká společnost, stejně jako většina vyspělého světa, stárne. To znamená, že v budoucnu bude i u nás klesat počet obyvatel v práceschopném věku, a naopak poroste počet obyvatel využívajících zdravotní a sociální služby. Tento vývoj představuje velké riziko nejen pro veřejné rozpočty, ale i pro udržitelnost ekonomického růstu a životního standardu ve společnosti.

Patria.cz: Vy jste závěrem loňského roku předpověděl pro tento rok jediné zvýšení úrokových sazeb Českou národní bankou. Doznalo Vaše stanovisko od té doby nějaké změny?

Pravdou je, že směr i časování příští změny úrokových sazeb ČNB zůstává v posledních měsících stálicí našich interních analytických diskusí. Na začátku června 2019 nicméně mohu říci, ano, stále předpokládáme jediné zvýšení úrokových centrální bankou v letošním roce (tzn. to, které se již odehrálo).

Samozřejmě si dovedu představit, že může dojít i k nějakému dalšímu pohybu úrokových sazeb „ať už nahoru, nebo dolů“ - abych hovořil podobně jako Tomáš Holub nebo Jiří Rusnok. Nevíme totiž, jak se bude vyvíjet především vnější ekonomické prostředí.

A pominout nelze ani stále přítomný rizikový faktor, spočívající v obrovském objemu zahraničních investic do korunových aktiv, k němuž došlo v období, kdy centrální banka dočasně postavila hráz posilování kurzu koruny. Pokud by se zahraniční investoři rozhodli začít své pozice masivněji zavírat, mohlo by to ČNB přimět k akci. Jakou konkrétní podobu by taková akce měla, to v této chvíli samozřejmě netušíme.

Ing. Martin Kupka, CSc. (1962). Hlavní ekonom ČSOB, kde vede oddělení investičního výzkumu, integrující makroekonomický výzkum a analýzy finančních trhů s orientací na středoevropský region. Do dubna 2002 byl vedoucím ekonomického výzkumu ve skupině Patria Finance.

Martin Kupka vystudoval matematickou ekonomii na VŠE, postgraduální studia absolvoval na Akademii věd v Praze a v IUHEI v Ženevě. Po roce 1989 se spolupodílel na obnově výuky makroekonomie na Univerzitě Karlově, poté pracoval jako poradce českého ministra hospodářství a od roku 1994 jako analytik pro středoevropské trhy NRI ve Vídni. Po návratu z Rakouska působil kromě skupiny Patria rovněž v pražské Raiffeisenbank ve funkci ředitele pro strategii a výzkum. Martin Kupka je rovněž členem představenstva České společnosti ekonomické a předsedou dozorčí rady Nadace pro současné umění.

Rozhovor byl uskutečněn v pátek 31. května. Vedla jej Jana Knechtlová, na zpracování se podílela Gabriela Žáková.