Je tu horečka...

Cena zlata minulý týden opět posilovala. Nedostává se sice zdaleka na úrovně konce sedmdesátých let, ale za poslední rok zlato posílilo o cca 25%, s výraznou akcelerací v posledních třech měsících. Hádat, zda to má fundamentální základ, či jde o zlatou horečku je stejné, jako bavit se o „férových“ cenách ropy. Současná silná poptávka po zlatu je ale každopádně do značné míry připisována jeho schopnostem poskytovat investorům bezpečí ve zlých časech - zlato je někdy vydáváno jako útočiště při problémech na snad kterémkoliv trhu, či oblasti – od inflace, přes oslabení měny (včetně dolaru) až po oslabování akciových trhů. Přitom investovat přímo, či nepřímo, do zlata má možnost i individuální investor (např. přes Patrií nabízené Gold Miners ETF společnosti Van Eck Global). Jak je to tedy se zlatem jako bezpečným útočištěm?

Poptávku po zlatu můžeme rozdělit na část, která je reprezentována výrobci šperků (popř. dalšími zájemci o zlato jako takové) a na část, kde se prolíná čistá spekulace se snahou zajistit se proti pohybu cen ostatních aktiv. V ne zrovna příznivých časech pro akcie můžeme pozorovat tzv. přesun ke kvalitě – obvykle od akcií k dluhopisům. A když je skutečně zle, dá se hovořit o posunu k superkvalitě – od akcií i dluhopisů ke zlatu. Zlato by tak podle obecně přijímané moudrosti mělo fungovat jako zajištění se proti poklesu hodnoty bohatství v případě, že ceny ostatních druhů aktiv klesají.

Do určité míry může jít do určité míry o sebenaplňující se proroctví – tato víra vede ke zvýšené poptávce po zlatu a následně skutečnému zvýšení jeho cen v dobách poklesu akcií. Je ale dobré mít na paměti následující: v praxi ne zřídka dochází k tomu, že dva druhy aktiv, jejichž ceny spolu obvykle nesouvisí (respektive nejsou korelované), se rychle „sblíží“ v dobách krize. Moc nám tedy nepomůže, pokud by zlato bylo „v průměru“ málo korelované s akciemi, ale v dobách poklesu cen akcií by šlo dolů společně s nimi. Pokud nesoudíme na základě ad hoc zkušeností (např. na základě popsaného vývoje posledních měsíců) a podíváme se na data systematicky, zjistíme, že realita je skutečně trochu složitější. Např. podle Dirka G. Baura („Is Gold a Hedge or a Safe Haven?“, 2007) zlato skutečně obvykle funguje jako dobré útočiště pro akciové investory ale (i) pouze v dobách silných propadů akciového trhu a (ii) v průměru pouze po dobu 15 dnů po poklesu cen akcií. Rozdíly jsou pak i mezi tím, jak zlato funguje pro jednotlivé trhy – cena zlata je např. negativně korelována s vývojem trhu v UK a USA, ale pozitivně v Německu. A pro dluhopisové investory podle výše uvedeného už jako bezpečný přístav nefunguje vůbec (přestože je zřejmě dobrým zajištěním se proti inflaci).

Závěr, alespoň na základě uvedeného, je jasný: zlato lze skutečně považovat za dobrý nástroj zajištění, tj. jeho zahrnutí do investičního portfolia zvyšuje jeho diverzifikaci (beta zlata se např. podle některých odhadů pohybuje na úrovni nuly). Z hlediska investic (ne spekulací) je tedy investice do něj jednoznačným plus. Nicméně, (ii) v dobách poklesu akciového trhu nelze automaticky předpokládat, že rychlý přesun od akcií do zlata zaštítí naše portfolio od ztrát (tj. současná situace je z hlediska historie poměrně nestandardní). Jinak řečeno, pro dlouhodobější investory, kteří se snaží diverzifikovat rizika, je zlato bezesporu dobrou investicí. Krátkodobá snaha vyhnout se riziku/maximalizovat výnos rychlými přesuny, časovat akciový trh a trh zlata, apod. je sporná.