Milý čtenáři, jsou tomu necelé čtyři roky, kdy se na tomto místě objevil můj poslední sloupek. Život tomu chtěl, aby mi bylo umožněno v této tradici pokračovat. Příjemné čtení.
V knížce „Alenka v zemi za zrcadlem“ od Lewise Carolla Bílá královna přiznává, že někdy musela uvěřit až šesti zcela nemožným věcem již u snídaně. Současné kapitálové trhy by pro ní musely být něco jako ráj. Minulý týden se na americký Kongres obrátili králové amerického pornoprůmyslu – Larry Flynt a Joe Francis – s požadavkem na státní pomoc ve výši 5 miliard dolarů, tak nějak v souladu s nedávnými požadavky bank a automobilek. Joe Francis přímo řekl – „Dokud vláda rozdává peníze, rádi bychom si na nějaké sáhli taky“. Jeho logice se rozhodně nelze divit. Nestoudnost a samolibost této výzvy oba pány nepochybně kvalifikuje jako ideální zaměstnance pro Wall Street …
Historie také ukazuje, že Ronald Reagan pronesl – zcela neúmyslně – pravděpodobně ty nejlepší citace, popisující současný stav ekonomik a trhů. Již v roce 1976 jsme od něho slyšeli, že „Recese je, když Váš soused přijde o práci. Deprese je, když o ni přijdete Vy. A oživení nastává v okamžiku, kdy o ní příjde Jimmy Carter.“ Na politika velmi vtipně také poznamenal, že nejnebezpečnější slovní spojení v kterémkoliv jazyce je „Dobrý den, přicházím jménem státu a jsem zde, abych Vám pomohl.“ Současná situace by se dala totiž jednoduše popsat jako pochybná snaha veřejného sektoru o záchranu přehnaně chamtivého sektoru soukromého. Minulost ukazuje, že tato relativně neřízená aktivita nikdy nedopadne dobře. Vydáváte-li peníze, lze tak učinit jednou ze třech cest – můžete je utratit sám, můžete je utratit na někom jiném nebo můžete utratit peníze někoho jiného na někom jiném. Poslední zmíněná cesta definuje vládní výdaje.
I proto by pro úspěšnou navigaci nestabilními vodami trhů v roce 2009 stačilo správně odpovědět pouze na jednu otázku – inflace, deflace nebo obojí? A když, tak kdy? Bohužel pro všechny z nás je budoucnost více než nejasná, zejména proto, že si nikdo z nás podobnou situaci jako nyní ještě neprožil. Pro variantu deflace hraje historicky největší expanze dostupného kreditu – přesně ta, která se nyní přehoupla do jeho nedostatku. Pro variantu inflace naopak hovoří zdánlivě nekonečný vládní penězovod, který sprchuje penězi daňových poplatníků téměř každého, kdo se přihlásí. Kdo ví, nakonec i ten Larry Flynt možná něco dostane.
Existuje zde však také třetí cesta. Teď, když západní vlády efektivně zničily hotovost jako racionální investovatelné aktivum, se jednookou mezi slepými stává kombinace „blue-chip“ akcií a vysoce kvalitních dluhopisů. Zdánlivě jedinou cestou, jak proplout nejistými vodami příštích měsíců, je udržovat pozice v obou třídách aktiv. Kvalitní akcie představují určitou formu zajištění proti inflaci tím, že jsou expozicí vůči reálné ekonomice. Naopak kvalitní firemní dluhopisy (vs. státní bondy, které nyní spolehlivě vykazují všechny znaky „přehřátí“) nabízí skutečné zajištění proti deflaci. Jedinou podmínkou pro obě varianty je obezřetnost a pečlivost při výběru.
Trik roku 2009 bude uvažovat i o akciích jako o dluhopisech a brát je jako aktivum primárně zaměřené na vytváření predikovatelného příjmu. Pokud tedy akcie ve Vašem portfoliu neslibují udržení minulého dividendového výnosu, případně žádnou dividendu nevyplácí, bud’te ve střehu. Doby prostého pronásledování kapitálového zisku jsou za námi – současné prostředí vyžaduje soutředění na „zachování kapitálu“.
Zdroje: Tim Price, Union Banque Privée, Londýn