Podle Le Figaro se Japonsko znova položilo do deflace, export koncem března spadl o 45,6 %. List ale uvádí, že Japonci stále tvrdí, že žádná krize není. A pro ty, kdo jako Terusuke Terada přijímají realitu krize, „je to dobrá věc“. Tento bývalý ministr, který poté působil jako velvyslanec v Jižní Korei a Mexiku, říká, že krize přinutí zemi ke změně, k opuštění tradičních aktivit a k obrácení se k moderní technologii, biomedicíně a zeleným energiím“.
Le Figaro popisuje, jak v Tokiu uvidíte impozantní počet aut značek Ferrari, Lamborghini, Lotus a Maserati. Zároveň tu však najdete i chudobu. Oficiálně je v Japonsku 15 700 bezdomovců, z toho 3 400 v Tokiu. Skutečný počet se však odhaduje na 30 000. Ztratili práci, vzdálili se od svých rodin, jsou téměř vždy rozvedení, ale nejsou vidět. Vyskytují se v místech, kam je policie nepůjde hledat. Velká část z nich jsou sezónní pracovníci bez stálého zaměstnání. Museli opustit své bydlení, protože patřilo podnikům, u kterých pracovali. Proto vláda dnes fakticky subvencuje zaměstnavatele, aby pracovníky, kteří mají výpověď, nevyhodili hned na chodník.
Le Figaro v souvislosti s tím cituje advokáta Kenji Utsunomiya. „Systém sociální ochrany je velmi slabý. Za bývalého premiéra Junichira Koizumiho se zvýšilo rušení pracovních míst. Rozpočtová nastavení daná současnou vládou jsou nedostačující. Je třeba přijmout silnější a zodpovědnější opatření, pokud nechceme, aby se Japonsko stalo po USA druhou zemí s největším počtem chudých na světě.“
Tato perspektiva zneklidňuje také ministra sociálních věcí, který navrhuje pro propuštěné zaměstnance plány vzdělání a podněcuje podniky k opětovnému používání pracovních smluv na dobu neurčitou. „Jestliže Japonci nemají vedení, cítí se ztracení. Už nevědí, co dělat a než by dělali něco špatně, dávají přednost tomu, nedělat nic. Ráno čtou noviny, protože jim jejich šéf řekl, aby je četli. Budou vědět všechno, co se děje, ale nebudou mít názor na to, co četli. Stejně tak budou důvěřovat své vládě a na základě svého vlastenectví věřit jejím plánům na oživení“, analyzuje francouzský novinář s působištěm v Tokiu.
Podle Le Figaro pak má tato země dva trumfy: svůj sociální konsensus a svou technologii. Ale je to zralá ekonomika a trh, kde (např. oproti Číně), jsou potřeby již nasycené. Proto už neví, co vytvořit pro spotřebu a vyrábí trička a náušnice pro psy.