Trest za to, že svým razítkem ratingové agentury schválily vydávání finančního braku, je stále jasnější. 21. července navrhla Obamova administrativa zákon, který je mnohem obsáhlejší, než mnozí očekávali.
Návrh se zaměřuje na vyřešení konfliktů zájmů a na vyšší otevřenost. Bude-li analytik najatý zákazníkem, jeho minulá práce se stane předmětem zvýšeného zkoumání. Agentury budou muset uveřejnit své odměny, ratingovou historii a více informací o použité metodologii. Nebudou moci vykonávat konzultační práce pro své ratingové klienty. To by mělo omezit „nakupování ratingů“, které se v období boomu značně rozšířilo. Větší množství uveřejněných informací zároveň investorům usnadní u soudu prokázat, že se agentury chovaly nezodpovědně – odvětví čelí spoustě soudních pří s investory. Mezi nimi je např. Calpers, obří kalifornský penzijní fond.
Podobně jako Evropská unie, která v dubnu schválila své vlastní reformy, Američané nejsou spokojeni se specifickým způsobem plateb za ratingy. Převažující model, v němž emitent obligací platí přímo agenturu, podporoval jejich bratříčkování. Nicméně i alternativy mají vady. Přístup „platí investor“ umožňuje, že ti, kteří neplatí, se „svezou zadarmo“. A investoři mají, stejně jako emitenti, motivaci k tomu, aby celý proces ovlivňovali. Vládní ratingová agentura by zase mohla vyvolat tlak na minimalizování počtu snížených ratingů v době, kdy se ekonomice nedaří.
V každém případě se však hlavní problém nachází někde jinde. Ratingové společnosti začaly s oligopolem posvěceným regulací. Penzijní fondy a fondy peněžního trhu mohou pouze v omezeném množství držet cenné papíry s nízkým ratingem; banky mohou mít nižší kapitál jenom v případě, že drží cenné papíry s vysokým ratingem. A investoři se houfovali kolem společností s AAA ratingem, jako byla (13 USD, 4,33%), která mohla jít do velkého rizika, aniž by musela mít záruky pro obchodování s protistranami. David Einhorn, manažer hedge fondu, to nazývá „prokletím trojitého A“. Ratingy jsou podle jeho názoru také procyklické. V dobrých časech přifukují bubliny; v nepříznivých obdobích posílají trh do klesající spirály.
Evidentním řešením je zbavit pravidla vztahu k ratingům, kdekoliv je to možné. Místo vládního mandátu by to měl být trh, který rozhodně o míře využití ratingů. Americký návrh pouze nutí regulátory, aby určili, kde může být tato vazba na ratingy zrušena. Momentum však roste a nemusí trvat dlouho a odvětví ratingových agentur bude samo čelit několikastupňovému snížení ratingu.
(Zdroj: The Economist)