Již staří dialektici věděli, že se svět pohybuje ve stoupající spirále. Několikrát za život se, ať dobrovolně, či nedobrovolně, vrátíme zpět do bodu, z něhož jsme před nějakou dobou vyšli, trochu změněni, trochu zkušenější, přesně v duchu herakleitovského, dvakrát nevstoupíš do téže řeky. Všichni podvědomě tušíme, že to tak musí být, ale někdy se této nevyhnutelnosti zuby nehty bráníme.
Přechod od rovnostářské komunistické společnosti do kapitalismu je pro všechny jeho účastníky něčím jako velkým třeskem. Stejná startovací čára umožňuje vyniknout individualitám a přeje nejagresivnějším hráčům. Přesvědčili jsme se o tom na vlastní kůži na začátku devadesátých let. Všudypřítomná nenasycenost trhu znamená, že jakýkoliv nový business je odsouzen k úspěchu. To všechny zúčastněné naplňuje neodbytným pocitem opojení a výjmečnosti. Svět je jednoduše krásný, všichni bohatneme, čekají nás světlé zítřky. Nikdo si nedokáže připustit, že by se cokoliv mohlo změnit. Situace je o to horší, že komunistická klec nás zbavila pudu sebezáchovy a historické paměti. Nejsme proto schopni sebereflexe a úder krize přijde jako blesk z čistého nebe. V českém kontextu se tak stalo poměrně záhy v letech 1997-8.
Obávám se, že čínská společnost je v obdobné situaci, v jaké jsme byli zde v české kotlině v devadesátých letech minulého století. Všechno má samozřejmě jiné měřítko. Čínský boom trvá již téměř třicet let, postavili nejdelší rychlodráhu na světě, nejvyšší mrakodrap na světě, nashromáždili nejvyšší devizové rezervy a kdoví co ještě. Něco jim však chybí podobně, jako to chybělo tenkrát nám, a tím je jistá mentální tržněekonomická zralost. Na Číňany proto nepochybně čeká zkouška z dospělosti, kterou má již většina světa za sebou. Je potřeba si uvědomit, že bez maturity vás nepustí na vysokou a můžete u ní i propadnout.
Někdo jistě namítne, že to co popisuji, není ekonomická záležitost. Bude mít do značné míry pravdu. Na druhou stranu žádná mně známá ekonomická teorie nevysvětluje dostatečně věrohodně, proč vlastně ekonomické krize s takovou železnou pravidelností vznikají a vzdorují jakékoliv snaze lidí o jejich eliminaci. Přikláním se proto k těm škarohlídům, kteří predikují Číně jisté problémy. Otázkou zůstává jejich načasování.