Mezi nejpovýšenější ukázky údajné domnělé nadřazenosti západních finančních institucí patřilo uvedení akcií čínských velkých bank na trh v letech 2005 a 2006. Prospekty byly v angličtině a obsahovaly mnoho frází o hodnotě pro akcionáře. Akcie byly upisovány širokým spektrem západních investičních bank a mezi první investory patřily velké americké a evropské investiční společnosti. Rozvíjející se ekonomiky se možná staly továrnou světa a fungují jako jeho back office, ale zdálo se, že globalizace financí bude probíhat podle západních pravidel.
Dnes věci vypadají velmi rozdílně. Některé ze západních bank si způsobily ostudu, jiné bylo nutné zachraňovat, nebo došlo na obojí, ale čínské banky jsou největší na světě a své dřívější ochránce zastiňují. Podle většiny měřítek představují banky v rozvíjejících se zemích v souhrnu čtvrtinu až polovinu celého odvětví. Ale nejde jen o známý posun těžiště ekonomické aktivity. Finanční systém rozvíjejících se ekonomik, který byl dlouho považován za jejich Achillovu patu, si vedl mnohem lépe než západní model, který měly podle rad ostatních napodobovat.
Banky v rozvíjejících se zemích pochází ze staré školy. Mají pobočky, zisky, nízké platy a vysoký objem kapitálu. Po desetiletích krizí jsou silně regulované: Indičtí bankéři vtipkují, že jejich byrokracii jim dnes závidí regulátoři po celém světě. Díky svým spořivým klientům mají tyto banky obvykle velmi dobrý přístup k penězům, jejich vklady převažují objem úvěrů a oproti bankám v bohatých zemích tak nemusí spoléhat na vrtkavé mezinárodní trhy s půjčkami. Stát hraje v sektoru stále aktivnější roli, vlastní banky v Číně, Indii, Rusku a stále více i v Brazílii. V rámci boje s ekonomickým oslabením vlády nutily banky k vyšším půjčkám, což platilo zejména v Číně. Ve velkých rozvíjejících se ekonomikách je ideálem smíšený systém, ve kterém hraje významnou úlohu stát, funguje tam několik agresivních bank a několik bank zahraničních, které nutí domácí banky k poctivosti.
Měl by tedy svět kopírovat Peking spíše než Wall Street nebo Londýn? Banky rozvíjejícího se světa prošly krizí dobře, jejich test ale ještě přijde. Tyto ekonomiky čelí paradoxu. Potřebují pevný bankovní systém, který bude podporovat růst, rychlý růst, ale bezpečnost bank sníží. Kvůli vyšším výdajům spotřebitelů jejich vklady klesnou, podniky budou získávat více kapitálu z trhů a donutí banky orientovat se na rizikovější investiční bankovnictví. A většina z těchto bank by se chtěla uplatnit na mezinárodním poli, jsou si ale vědomy strašných chyb, které v zahraničí způsobily západní a japonské společnosti.
Nejdůležitější je skutečnost, že rychlý růst je spojen s prudkým růstem objemu úvěrů. To nevyhnutelně přináší riziko špatných úvěrů. Účast vlády na alokaci úvěrů zase zvyšuje možnost chyb a bratříčkování. Pro banky rozvíjejících se ekonomik tak bude velmi těžké uspokojit vysoká očekávání společnosti ohledně ekonomického růstu bez toho, aby ohrozily svou čerstvě získanou reputaci uvážlivosti.
(Zdroj: The Economist)