Většina západních těžařských společností prodává svou produkci Číně s velkou radostí, avšak snaží se držet si někdy nevyzpytatelného draka dál od těla. Anglo-australské je v tomto výjimkou. Nejde jen o fakt, že Číňané jsou jeho nejdůležitějšími zákazníky. Chinalco, státem ovládaný hliníkárenský gigant, je i největším akcionářem Ria. Proto málokoho překvapilo, že počátkem prosince obě „sbratřené“ společnosti ohlásily vytvoření společného podniku, který bude zkoumat a rozvíjet ložiska nerostných surovin v Číně, a také prodloužení joint venture se Sinosteel, dalším čínským kolosem, vyrábějícím ocel.
Vztahy mezi Riem a Čínou jsou komplikované. V roce 2007 australského těžaře téměř zničila akvizice kanadského zpracovatele hliníku Alcan, za který Rio zaplatilo astronomických 38 mld. USD. Oslabení hlavního konkurenta povzbudilo , největší těžařskou společnost na světě, aby se pokusila Rio převzít. Navrhované sloučení, za něž BHP nabídlo 135 mld. USD, by vytvořilo obra s nevídanou monopolní silou, zejména na trhu se surovým železem, což vyděsilo zejména Čínu, která je největším konzumentem i dovozcem tohoto kovu. Peking tedy jako zachránce („bílého rytíře“) vyslal státní firmu Chinalco. Té se na burze (s pomocí poradců Lehman Brohthers) jednoho rána podařilo potají nakoupit 9 % akcií Ria, a přispět tak k odvrácení fůze, na niž již BHP na právnících, účetních a bankéřích vynaložilo 380 mil. USD.
Sloučení obou firem nakonec zkolabovalo ani ne tak kvůli Číňanům, jako globální finanční krizi. se navíc dostalo do takových finančních potíží, že muselo s prosíkem Chinalco žádat o navýšení investice a navrhlo dokonce, aby jeho zástupci zasedli ve správní radě. S obnovením komoditního boomu (a také kvůli obavám a stížnostem mnoha akcionářů) si to však management Ria rychle rozmyslel a potřebné peníze sehnal prostřednictvím nárokové emise upsané stávajícím vlastníkům.
A aby toho nebylo málo, začalo se opět spekulovat o spojení Rio-BHP. Jednání o vytvoření společného podniku (50-50), který by spravoval pouze australské železnorudné doly obou gigantů v regionu Pilbara, nakonec sice kvůli antimonopolnímu úřadu zkrachovalo, Číňané však byli vzteky bez sebe. To se pravděpodobně projevilo minulý rok, když byli v Číně zatčeni čtyři zaměstnanci Ria a posléze odsouzeni za braní úplatků a krádeže obchodního tajemství.
Od té doby se poučený těžař snaží Čínu udobřit. A je to podle všeho ku prospěchu obou stran. Názorným příkladem je obří železnorudný důl Simandou v západoafrické Guinei, kde Rio přizvalo Chinalco jako partnera. Čínská účast zajišťuje Australanům prvotřídní politickou podporu, která jim dříve scházela. Třeba před dvěma roky, když kapitán Camara, který se k moci dostal po puči, Riu sebral polovinu těžebních licencí v Simandou (své o přelétavé mušce štěstěny jistě ví i zástupce ruské hliníkárenské společnosti RusAl, který musel po Camarových výhrůžkách utéct na ruskou ambasádu v Conakry). Nyní, s Čínou v zádech, si afričtí vládci znárodnění dvakrát rozmyslí.
I průzkum v Číně by nakonec pro Rio mohl být ziskovou záležitostí. V relativně neprobádaných oblastech by se mohly skrývat tisíce tun mědi a uhlí, tvrdí Andrew Keen z . Chinalco navíc Australanům zajistí podporu při řešení ošemetných majetkoprávních komplikací, na kterých si už v Číně vylámala zuby nejedna západní společnost. Rio navíc do Číny nasměruje jen 10 mil. USD ze svého ročního rozpočtu 150 mil. USD pro průzkum „na zelené louce“.
Podle výkonného ředitele Ria Toma Albanese partnerství s Chinalcem nabízí další výhody. Expanze čínských společností na zahraniční trhy přinese buď spolupráci, nebo souboj se západními firmami. Albanese sází spíše na první variantu.
(Zdroj: The Economist)