Kdy bude "jasmínová revoluce" na Rudém náměstí? V Moskvě se o tom hojně diskutuje. Mluví o tom všichni - média, analytici, politici počínaje ekonomem a šedou eminencí prezidenta Dmitrije Medveděva Igorem Jurgensem, píše z Moskvy francouzský list Le Monde.
Jurgens vidí revoluci v arabském stylu na ruském obzoru v jednom případě: že bývalého prezidenta a nyní premiéra Vladimira Putina napadne vrátit se prostřednictvím voleb v roce 2012 do Kremlu.
Srovnání s Araby má své hranice. Vládce Ruska je na tom na první pohled dobře. V průzkumech sklízí 64 procent kladných hlasů a zdá se, že jeho obliba neslábne. Je tedy málo šancí, že putinismus se "zmubarakizuje".
Tuto jistotu narušilo malé, skoro nepostřehnutelné zaskřípání. Stalo se 31. ledna večer. Vybrané publikum se tlačí ve Velkém divadle na oslavách 80. výročí narození bývalého prezidenta Borise Jelcina. Jsou tu jeho bývalí spolupracovníci, jeho rodina, vysocí činitelé Kremlu a vlády.
Medveděv tu není. Hlavní slovo má Putin. Nic normálnějšího. "Národní vůdce" vybraný Jelcinem v roce 1999 jako jeho nástupce je "jeho politický syn, jeho projekt, jeho dítě", i když se jeho duchovnímu odkazu trochu vzdálil.
První jednání: Do sálu vstupuje vdova po Jelcinovi Naina. Bouřlivý potlesk, publikum vstává, oslavuje ji. Druhé jednání: Amplion oznamuje "Vladimir Vladimirovič Putin". Silný muž režimu vstupuje se dvěma ženami po boku - svou manželkou Ljudmilou a první dámou Světlanou Medveděvovou. "Rozhostilo se ticho. Pak půlka sálu vstala a začala tleskat, druhá půlka se nehnula," říká novinářka Ljudmila Tělenovová, která tam byla.
Ulice ale nic takového nezná. Revoluce tam nemá místo, zvlášť při té únorové zimě. Moskva opravdu není ani Tunis ani Káhira, a z dobrého důvodu - kvůli demografii. V Tunisku a v Egyptě má většina obyvatel pod 25 let, v Rusku je to naopak.
Fórem mladých nespokojenců se stávají blogy. V dobách SSSR se šuškalo v kuchyni, teď se člověk utíká k místní obdobě Facebooku. "Rusové si o klice u moci nedělají iluze: korupce, volební fraška, přivlastňování si bohatství úplně malou skupinou. Jediné možné východisko: útěk!" říká studentka polygrafického institutu v Moskvě Valja.
Příští rok bude Valja pokračovat ve studiích v Londýně. Zamýšlí tam zůstat, protože v Rusku pro sebe nevidí žádnou budoucnost. Mnoho mladých chce udělat totéž. "Nedávno jsem seděl s bývalými kamarády z konzervatoře, citlivými a kultivovanými lidmi, zkrátka smetánkou společnosti. Nuže - všichni z Ruska odejdou," píše na blogu Andrej Loščak.
Podle něho mladí chtějí emigrovat, "protože tady je všecko znechucující". Vůle emigrovat se tak zakořenila, že dala vzniknout blogu "Je čas vypadnout!". Kandidáti dočasné nebo definitivní emigrace tam mohou najít spoustu praktických informací. Od roku 2000 údajně odešlo ze země 1,2 milionu Rusů.
Redaktor Sergej, 35 let, protestuje po svém. Už deset let nehlasoval. "V ty, kdo nám vládnou, nemám žádnou důvěru. Mechanismy účasti nefungují, volby jsou manipulované, hlasování je fraška." Záleží mu na dvou věcech: rodině a práci. "Protože zákonný boj není povolen, nemám žádný prostředek jak změnit běh věcí. Nejsem ochoten vyjít do ulic...," uzavírá Sergej.
Mimo blogy je politický protest blokován. V březnu budou ve 12 z 83 ruských regionů místní a regionální volby. Většina kandidátů opozičních stran byla z kandidátek pod podružnými záminkami vyškrtnuta.
V Chanty Mansijsku na Sibiři se to jednomu kandidátovi stalo kvůli jeho jménu. Dmitrij Stalin, povoláním elektrikář, se o mandát nebude moci ucházet. S tímto jménem by totiž měl všecky šance uspět. "Stalin požaduje demokracii, koneckonců může za to, že se tak jmenuje?" stěžovala si v komuniké jeho strana Spravedlivé Rusko. Rychle se našla klička. Kandidáti, jejichž jména mohou "působit zmatky", si je budou musit změnit...