Arabskými zeměmi se šíří nepokoje a myšlenky na demokracii. Jaké jsou ale jejich šance na vybudování skutečně demokratických společností? Historie ukazuje, že klíčovou roli hraje způsob, jaký se mění režim. Konkrétně jaká míra násilí tuto změnu doprovází.
Samuel Huntingdon se zabývá analýzou změny režimů ve „třetí vlně“ demokratizace. Násilné změny podle něho snižují pravděpodobnost úspěšného přechodu k demokracii, a když k němu dojde, snižují jeho kvalitu. Pokud tento přechod naopak proběhne v rámci širokého konsenzu ve společnosti, demokracie mívá dobrou institucionální kvalitu. Jiné práce poukazují na to, že takový konsenzus vzniká spíše v situacích, kdy jsou ekonomické zájmy jednotlivých skupin ve společnosti nasměrovány podobně. To nastává například v situacích, kdy přírodní zdroje netvoří významnou součást ekonomiky, a ekonomická moc není soustředěna u úzké skupiny obyvatel.
Graf ukazuje vztah mezi mírou násilí při přechodu k demokracii a vývojem osobních svobod ve společnosti (zdrojem dat je Peace Research Institute a Freedom House). Odlišeny jsou země s násilným (červeně) a nenásilným přechodem (modře). Rozdíl mezi vývojem osobních svobod je patrný jak v průběhu jejich změny, tak v rozdílu mezi jejich počáteční (přerušovaná čára) a dosaženou úrovní (čerchovaná čára).
Zdroj: Violence, democratisation and civil liberties: The new Arab awakening in light of the experiences from the “third wave” of democratisation
Budoucnost zemí, které nyní procházejí násilnou změnou, tak není příliš pozitivní.
Uvedené je výtahem z „Violence, democratisation and civil liberties: The new Arab awakening in light of the experiences from the „third wave” of democratisation,“ autory jsou Matteo Cervellati, Piergiuseppe Fortunato, Uwe Sunde.
(Zdroj: VOX)