Jedna z pouček, které jsem jako ropný analytik často slýchával. A je na ní kus pravdy. Podstata je jednoduchá. Drahá ropa vysílá jasný signál – ropa je relativně vzácnější. Spotřebitelé a firmy by tak měli přizpůsobit chování, což nakonec povede k ochlazení poptávky a časem i ke snížení cen.
Jak razantní pokles poptávky po ropě jsme v historii viděli? Největší přišel v dubnu 2020, kdy pandemie způsobila destrukci poptávky o více než 20 %. Po druhém ropném šoku v roce 1979 šla poptávka dolů zhruba o 9 %. Během globální finanční krize činil pokles přibližně 3 %. Ve všech těchto případech byla světová ekonomika v recesi.
Aktuální výpadek dodávek se odhaduje na zhruba 12,5 mil. barelů denně, cca 12 % globální nabídky. I pokud vezmeme v potaz rekordní uvolnění strategických zásob, k vybalancování trhu stále chybí 5–7 mil. barelů denně. Co to znamená v praxi? Pokud nedojde k rychlému obnovení dodávek přes Hormuzský průliv, trh si vynutí rovnovážný stav ještě vyššími cenami ropy a následnou destrukcí poptávky. Má to ale jeden háček. Léčba sice funguje, ale může být drsná.
Ropné šoky jsou typicky regresivní. To znamená, že tvrději dopadají na nízkopříjmové domácnosti, které dávají větší část rozpočtu na energie a dopravu a mají menší možnost rychle změnit chování. Jak by tedy měla vypadat reakce vlády?
Rozhodně nezabíjet cenový signál plošně. To by dlouhodobě konzervovalo spotřebu a oddalovalo přizpůsobení skrze vyšší efektivitu, úspory a substituci. Navíc jsou plošná opatření rozpočtově nákladná. Je proto potřeba zacílit na nejohroženější domácnosti a adresně jim ulevit od drahých energií – dočasným příspěvkem na bydlení/energie, vouchery na dojíždění apod.
V tomto ohledu si česká vláda zaslouží pochvalu. K plošným a drahým opatřením se zatím neuchýlila a správně odolává tlaku opozice. Měla by být ale připravena – při dalším růstu cen energií – rychle a adresně zacílit pomoc.