Francouzská ministryně financí Christine Lagardeová pokračuje v celosvětovém turné, při kterém se snaží získat podporu rozvíjejících se ekonomik pro svou kandidaturu na post šéfky Mezinárodního měnového fondu (MMF). Po úterním setkání s indickým premiérem včera dorazila na jednání do Pekingu. Vlády zemí skupiny BRIC (Brazílie, Indie, Číny a Ruska) ji však v čele fondu nechtějí a protestují proti nepsanému pravidlu, podle něhož patří křeslo ředitele MMF Evropanům. Zároveň se však ani jedna země BRIC nepostavila za hlavního protikandidáta Lagardeové Augustina Carstense, guvernéra mexické centrální banky.
Čekání na společného kandidáta BRIC je ale podle všeho marné. Každý ze čtyř zmíněných států má totiž v bitvě o křeslo ředitele MMF trochu jiné zájmy. Je jasné, že nikdo z nich nebude chtít podporovat Mexičana Carstense, když by třeba Čína mohla protlačit Žu Mina, který je nyní de facto zástupce ředitele MMF. Brazílie by v čele fondu ekonoma z Latinské Ameriky chtěla, ale otevřeně se ke Carstenstovi nevyjádřila. Podle některých BRIC jen čeká, až se handlování dostane do varu, aby se mohl rozhodujícím způsobem postavit za Lagardeovou, čímž by bylo Evropě pro příště dáno najevo, čí hlas váží nejvíc.
Důležitým faktorem při volbě je i měnová politika, kde se pozice jednotlivých zemí bloků mohou výrazně rozcházet, zejména v přístupu k čínské měně. Indie a Brazílie během měnové války mezi USA a Čínou tratily nejvíc. Obzvlášť Brazílie čelí od spuštění druhého kola kvantitativního uvolňování v Americe velkému tlaku na posílení realu. Čína kapitálové toky výrazně omezuje, a tak se investoři snaží natisknuté dolary uložit v dalších rychle rostoucích ekonomikách a Brazílie je díky své velikosti i napojení na Čínu ideálním kandidátem.
Brazilští představitelé několikrát zdůraznili, že MMF by měl být při posuzování měnové politiky a vlivu měnových intervencí daleko přísnější. K otevřené kritice Číny se kvůli vzájemným obchodním vazbám ale neodvážili a spoléhali, že tuto černou práci za ně udělá americký ministr financí Timothy Geithner. Jenže zatímco čínský jüan vůči dolaru za poslední rok znatelně posílil, v relaci k euru došlo k pravému opaku, což jistě nepotěší evropské exportéry. Pro Lagardeovou, která patří spíše k protekcionistickému jižnímu křídlu EU, bude toto téma jistě dost atraktivní, což by Brazílii a Indii vyhovovalo.
Země BRIC se navíc nemusí shodnout ani v tak základní otázce, jakou představují hlasovací práva ve fondu. Všechny rychle se rozvíjející ekonomiky požadují reformu stávajících kvót, aby rozložení hlasů odpovídalo jejich posílenému hospodářskému postavení. Jenže záleží na tom, kdo kolik dostane. Jakýkoli paušální zisk pro Indii by znamenal ještě víc hlasů pro Čínu, jejíž ekonomika je větší. Lagardeová tak při jednání v Novém Dillí mohla Indy navnadit vidinou reformy založené na vzorci, který by zvýhodňoval Indii na úkor Číny.
Snahy Lagardeové ale stěžují její nevyřešené domácí resty. Francouzská justice totiž nestačí včas uzavřít případ odškodnění pro podnikatele Bernarda Tapieho, v němž je Lagardeová podezřelá ze zneužití vlastního postavení. Původně se očekávalo, že do té doby francouzská justice stačí celý případ uzavřít a Lagardeová se zbaví stínu podezření. Ten spočívá v tom, že ministryně nechala vytvořit speciální soudní tribunál, který nakonec Tapiemu, jenž byl sám bývalým ministrem a je osobním přítelem současného prezidenta Nicolase Sarkozyho, přiřkl v roce 2008 odškodnění ve výši 200 milionů eur.
Lagardeová přitom již v pátek musí podat oficiální kandidaturu na post výkonné ředitelky MMF. Podle Le Monde justice rozhodne o dalším postupu až v červenci. To znamená, že by Francouzka teoreticky mohla čelit trestnímu stíhání v době, kdy již bude šéfkou měnového fondu.
(Zdroj: ČTK, Economist)