Fed zachráncem eurozóny?

ECB nyní potřebuje Fed více než kdy předtím. A není to proto, že potřebuje měnové swapy. Důvodem je potřeba krytí. Fed je totiž monetární supervelmocí a jeho politika je kvůli navázání měn rozvíjejících se ekonomik na dolar exportována za hranice USA, uvádí na svém blogu David Beckworth.

To znamená, že další dvě supervelmoci - ECB a Bank of Japan - musí brát kroky Fedu v úvahu, jinak by jejich měny k dolaru i k měnám, které jsou na něj navázané, příliš posílily. Takže politika Fedu není exportována jen do rozvíjejících se ekonomik, ale i do eurozóny a Japonska. Ani pokus ECB o samostatné utahování v roce 2011 neměl dlouhého trvání:



Když tedy Fed držel na počátku nového tisíciletí politiku příliš uvolněnou, odrazilo se to na rychlém růstu nominálních výdajů v USA i v eurozóně. A když začal v roce 2008 pasivně utahovat, negativně ovlivnil výdaje v obou regionech. V současnosti by tak měl být schopen nějakým radikálním krokem zvýšit nominální výdaje. Agresivní monetární uvolňování v USA by totiž tlačilo na oslabení dolaru. Váhající Němci, kteří se starají o své exporty stejně jako o inflaci, by tak spolu s ECB měli motivaci k monetárnímu uvolnění v eurozóně. Jinak řečeno, dostatečně agresivní Fed by poskytl krytí pro ECB, která by mohla dělat to, co je třeba.

Efektivnější by samozřejmě byla koordinovaná snaha, při které by především centrální banky spolupracovaly na zvýšení nominálních výdajů na předkrizové úrovně. To se ale nezdá být v dohledné době pravděpodobné. Bylo by tedy přirozené, aby si Fed stoupl do čela a vedl oživení výdajů ve světové ekonomice.

(Zdroj: Blog Davida Beckwortha)