Ben Bernanke se komunikační strategii Fedu intenzivně věnuje již několik let. V současné době se zdá, že dosáhl svého cíle a po zasedání FOMC bude téměř vše zveřejněno na následné tiskové konferenci. Zdá se také, že konečně získal souhlas kolegů na zavedení formálního cíle týkajícího se jádrové inflace na úrovni 2 %, kvůli spokojenosti Kongresu bude ale FOMC muset také hovořit o dlouhodobých cílech v oblasti nezaměstnanosti. K tomu bude muset každý člen FOMC zveřejnit své projekce vývoje klíčové sazby Fedu do roku 2016.
Ben Bernanke obvykle podobné kroky ospravedlňuje potřebou stabilizace očekávání, a to zejména co se týče inflace a budoucích sazeb. Nyní navíc hledá alternativní způsob, jak uvolnit monetární politiku bez toho, aby musel tisknout peníze. Moderní makroekonomie poukazuje na fakt, že management očekávání představuje jeden z nejmocnějších nástrojů, Bernanke ho ale používá mnohem opatrněji, než někteří ekonomové požadují. Předseda Fedu bude teď chtít přesvědčit trhy, že krátkodobé sazby pravděpodobně zůstanou nízko minimálně tak dlouho, jak nyní indikuje výnosová křivka. A že to bude déle, než Fed naznačoval ve svém posledním výhledu do roku 2013.
Troy Davig z Barcap na základě Taylorova pravidla a projekcí inflace a nezaměstnanosti od FOMC (SEP) odhaduje hypotetický vývoj sazeb (holubičí a jestřábí scénář, střední scénář a skutečné sazby) popsaný v prvním grafu. Očekávání trhu v prosinci a v lednu jsou zobrazena v grafu druhém.
Paul Krugman již v 90. letech tvrdil, že v moderní verzi pasti likvidity může kvůli deflačním očekáváním dlouhodobě přetrvávat vysoká nezaměstnanost. Protože sazby nemohou klesnout pod nulu, reálné sazby mohou být i na nulové hranici příliš vysoko a centrální banka by tak měla zvýšit očekávanou inflaci a snížit reálné sazby. Výdaje by v očekávání vyšší inflace vzrostly již dnes a tento pohyb by ukončil past likvidity.
Bernanke s podobným pohledem zhruba souhlasí. Jedna věc je ale zavázat se k držení nízkých sazeb i v době, kdy inflace poroste, a druhá tak skutečně učinit. Soukromý sektor si je vědom toho, že by Fed čelil pokušení svůj závazek nakonec nedodržet a tato politika by tak nemusela fungovat. Žádné řešení tohoto problému mi známo není; navíc existuje dost důkazů o tom, že Fed není ochoten zahrávat si s inflačním rámcem. Změna komunikace Fedu tak pravděpodobně bude mnohem opatrnějším krokem, než by si mnozí ekonomové nového keynesiánství přáli.
(Zdroj: Blog Gavyna Daviese)