Poslední data ukazují, že v dubnu v USA nedošlo ke změně sezónně upraveného indexu spotřebitelských cen. Inflace by tak neměla být něčím, co lidi trápí. Tak tomu ale není a stížnosti na rostoucí ceny přicházejí denně. Říci o nich, že jsou založené na špatných informacích, je snadné, byla by to ale i chyba. Jde o ukázku toho, že ekonomové a spotřebitelé přemýšlejí o inflaci jinak, kladou si jiné otázky a dostávají na ně rozdílné odpovědi.
Jádro problému tvoří fakt, že spotřebitelé sledují to, co přímo ovlivňuje jejich peněženky, ale ekonomové pracují s upravenými daty, které eliminují statistický šum. Příkladem mohou být sezónní úpravy či používání konceptů typu jádrové inflace. Ta nepočítá s pohybem cen potravin a energií. Spotřebitelé zase obvykle nevěnují pozornost cenám, které se nemění. Naše mozky se totiž díky evoluci obecně zaměřují na to, co se pohybuje. Dravec vidí pohybujícího se zajíce, který proto zastaví a doufá, že ho to učiní neviditelným. Spotřebitelé si zase nejvíce všímají právě cen potravin a energií, protože ty se mění nejčastěji. Menší zájem naopak věnují ostatnímu zboží, jehož ceny se krátkodobě tolik nemění.
Spotřebitelé pak ani neposuzují pohyb cen symetricky. Větší váhu dávají těm, které rostou, menší těm, které klesají. Ekonomové tento pohled nazývají „averzí ke ztrátám”. Růst cen totiž pro spotřebitele představuje ztrátu, jejich pokles naopak zisk. Psychologicky je ale špatný pocit ze ztrát vyšší než dobrý pocit ze zisků, i když jsou způsobeny symetrickým pohybem cen. Pokud tak dáme vše uvedené dohromady, bude pohled ekonoma a spotřebitele na inflaci velmi rozdílný. Dokumentuje to i následující graf. Modře a červeně jsou v něm znázorněna měřítka inflace používaná ekonomy (růst jádrových cen a růst cen korigovaný o extrémní hodnoty). Zeleně vidíme inflaci tak, jak ji vnímají spotřebitelé:
Ekonomové a spotřebitelé se navíc liší i v obecném vnímání inflace. Podle ekonomů je bolestivá pouze v případě, kdy negativně ovlivňuje reálnou kupní sílu. Pokud naopak inflace zvedá i nominální mzdy, problémem by být neměla. Spotřebitelé to ovšem vidí jinak. Růst normálních mezd vnímají jako zaslouženou odměnu za jejich práci a jakákoliv inflace představuje nezaslouženou ztrátu. Je tomu tak i v případě, kdy spotřebitelské ceny a mzdy rostou stejným tempem.
(Zdroj: Ed Dolan, EconoMonitor)