Itálie a Irsko mají větší motivaci opustit eurozónu než Řecko, přičemž Německo nemá tak silné páky, aby návratu periferních ekonomik k národním měnám zabránilo, tvrdí zpráva analytiků (BofA).
Měnoví stratégové banky David Woo a Athanasios Vamvakidis při svých výpočtech použili cost-benefit analýzu a poznatky z teorie her. Investoři „možná podceňují riziko dobrovolného odchodu jednoho či dvou členů od společné měny,“ píší autoři ve zprávě s tím, že jejich analýza vyústila v několik „překvapivých závěrů, které by mohly zajímat i ty čtenáře, kteří s námi nebudou souhlasit.“
Itálie, třetí největší ekonomika eurozóny, má prý větší naději na spořádaný odchod než ostatní, přičemž zlepšení konkurenceschopnosti, hospodářského růstu a stavu rozvah by jí při takovém scénáři pomohlo.
Italské vyhlídky na zvládnutí veřejného dluhu, který přesahuje roční výkon ekonomiky, dnes zkalila ratingová agentura (36 USD, -2,33%), která snížila hodnocení úvěrové spolehlivosti země o dva stupně na Baa2, s negativním výhledem ratingu do budoucna. Moody´s se obává, že finanční krize v Evropě povede k neúnosnému nárůstu nákladů na půjčky státu. Zejména problémy v Řecku a Španělsku podle ratingové agentury zvyšují rizika pro Itálii. "Italský ekonomický výhled se zhoršuje, zemi čeká nižší růst a vysoká nezaměstnanost, což zvyšuje riziko nesplnění fiskálních konsolidačních cílů," napsala agentura.
Německo v analýze BofA v případě návratu k marce podstoupí nejnižší náklady, ze všech členských států měnové unie však na tom má nejmenší zájem, jelikož by poté čelilo slabšímu růstu, potenciálně vyšším nákladům na financování svého dluhu a zhoršení stavu rozvah. Podobný zájem na udržení eura prý mají Rakousko, Finsko a Belgie. V rámci periferních ekonomik nejvíce postižených dluhovou krizí má pro opuštění eurozóny nejmenší motivaci Španělsko.
Za pomoci teorie her, která kalkuluje i s politickými faktory, přišli Woo a Vamvakidis s modelem, podle něhož by Německo mohlo „uplatit“ Itálii, aby zůstala v eurozóně, která by se tak vyhnula nepředvídatelným následkům dobrovolného odchodu jednoho z klíčových členů. Němci to však budou mít s přemlouváním jižních sousedů těžké, jelikož Itálie by mohla z vlastní měny profitovat víc než třeba Řecko, a navíc by výše „úplatku“ mohla pro Německo být nepřijatelná.
„Pokud se naše vývody potvrdí, mohlo by to mít v následujících měsících pro trhy negativní důsledky,“ píše se ve zprávě.
(Bloomberg, BofA, Moody´s, ČTK)