Uhelní těžaři ve Spojených státech zažívají infarktový rok. Ceny konkurenčního zemního plynu propadly na nepředstavitelné úrovně, zatímco produkce vystoupala na historická maxima, což přimělo řadu elektráren změnit výchozí palivo. Řada šachet musela být kvůli nerentabilitě uzavřena, společnost Patriot Coal požádala o ochranu před věřiteli, a uhelné elektrárny navíc čeká přísnější regulace.
V posledních týdnech se však karta alespoň zčásti obrací. Uhelným těžařům pomáhají rostoucí ceny zemního plynu, zpomalující hromadný přechod utilit k této surovině. Jelikož se zdá, že plyn nejen že levnější nebude, ale že jeho cena bude do budoucna stoupat, začíná mnoho investorů sázet na to, že uhlí by se mohlo vrátit do hry, minimálně tuto zimu.
Svědčí o tom výsledky největší americké uhelné společnosti (28,36 USD, 0,04%), které vysoce překonaly odhady, především díky vyšším dodávkám termálního uhlí pro elektrárny. Peabody letos čeká EPS v rozmezí 2,1-2,3 USD ve srovnání s tržním konsenzem na úrovni 1,9 USD. Navíc vidí prostor pro další pokles nákladů o zhruba 100 mil. USD. Titul za poslední měsíc posílil o 24 %. Konkurenční těžař (8,01 USD, 0,13%) si v minulých 30 dnech připsal 21 %.
Jak je to ale s dlouhodobými vyhlídkami uhelných společností? A jak se do nich promítne výsledek amerických prezidentských voleb? Republikánský kandidát Mitt Romney neúnavně prohlašuje, že chce Ameriku učinit energeticky soběstačnou a v energetickém mixu hodlá podporovat i uhlí. Úřadující prezident Barack Obama hodně sází na obnovitelné zdroje energie.
Do rovnice vstupují dva klíčové faktory: regulace a plynárenská konkurence. Jednak půjde o nákladné snižování emisí rtuti. Další dva ze čtyř nových požadavků Agentury pro ochranu životního prostředí (EPA) by podle dostupných studií mohly tepelnou kapacitu zredukovat o 12 %. Roční náklady na implementaci environmentální legislativy by měly činit 16 až 21 mld. USD.
Co se plynu týče, v nejproduktivnějších břidlicových regionech se cenový bod zvratu pohybuje kolem 1,9 USD za milion termálních jednotek (kolem 28 m3 plynu). Při současných cenách a počtech vrtů je jasné, že produkce by v dohledné době měla zůstat na rekordních úrovních. Díky silné poptávce ze strany utilit nyní plyn pociťuje silnou podporu na hranici 3 USD. Ze srovnání cen futures kontraktů a výhřevností vychází uhlí o 114 % levněji, což se podepisuje na poptávce. Podle dat Peabody se podíl uhlí v americkém elektroenergetickém mixu ve 3Q12 zvýšil na 39 %, oproti 30 % ve 2Q12.
Zvolení Romneyho by uhelným těžařům mohlo pomoci hlavně v boji s nepříjemnou regulací. Nově jmenovaní šéfové EPA by mohli přísné emisní limity po několika měsících (a správně nastavených výzkumných studiích) zmírnit. V opačném případě by mohli přijít o peníze z federálního rozpočtu nutné k vynucování nové legislativy. Prezident by úřad zkrátka nechal vyhladovět.
Ani v nejoptimističtějším scénáři však nelze počítat s úplným uvolněním regulace a návratem zlatých časů uhlí. Navíc, aby si zachovala konkurenceschopnost, musí cena špinavé komodity zůstat u nízkých 60 USD za tunu, přičemž plyn by se měl držet nad 2,5 USD za MMbtu. Současné tržní ocenění uhelných těžařů nicméně odráží velmi skromná očekávání, a tak by Romneyho zvolení mohlo akciím pomoci poskočit.
Nejlepší pojistkou by pro investory měla být mezinárodní přítomnost vybraného těžaře. Spoléhání se výhradně na americkou poptávku by bylo velmi neopatrné. Například Peabody disponuje doly v Austrálii a posiluje přítomnost v Číně, která v uhlí stále vidí primární energetický zdroj.
(Zdroje: Seeking Alpha, Bloomberg, Reuters)