Mark Carney stanul na počátku tohoto týdne v čele Bank of England. Bude mít na starost širokou škálu regulační činnosti nad globálním finančním centrem, ve svém volném čase by měl stanovit monetární politiku pro středně velkou vyspělou ekonomiku, které se nevede příliš dobře. Jeho moc není ale ani zdaleka absolutní, protože výbor pro monetární politiku MPC má devět členů a jak zjistil jeho předchůdce Mervyn King, jejich jednání je velmi nezávislé. Trhy tak čelí velké nejistotě ohledně toho, jakým směrem se politika bude nakonec ubírat. Přijde posun ke snaze o změnu očekávání podobný tomu, o co se snaží Kuroda v Japonsku? Nebo přijdou méně radikální kroky, snaha o vybudování konsenzu ve vedení BoE a menší kroky během několika měsíců či dokonce let?
Investoři se zpočátku domnívali, že zřejmě dojde k „velkému třesku“, nyní se ale zdá být pravděpodobnější třesk malý či dokonce jen ťuknutí. A to možná není ten správný postup. Pohled na britskou ekonomiku není pěkný. Dokazuje to i výzkum Michaela Saunderse ze (47,67 USD, -1,00%) Research. Ten ukazuje, že tato ekonomika se ještě ani nezotavila z nejhlubší recese od 30. let. Nominální produkt leží 16 % pod předkrizovým trendem, produktivita po krizi klesá o 1 % ročně, zatímco před ní o 2 % ročně rostla. Deficit běžného účtu se i přes 20% devalvaci nyní drží na 4 % HDP, což je jeden z nejhorších výsledků od roku 1945. Na vině je recese v eurozóně, pokles exportů finančního sektoru a velký pokles investičních příjmů.
Soukromý sektor prošel určitým oddlužením, veřejný sektor se ale silně zadlužil a poměr celkového dluhu k HDP stále roste. Fiskální politika je utažená, deficity ovšem stále leží ve výši kolem 7 % HDP. Velké společnosti drží ve svých rozvahách hromadu hotovosti, investice ale klesají. Pozitivní je to, že nezaměstnanost se stabilizovala na 8 %, ačkoliv by mohla růst mnohem výše. Nemusí to ale být dlouhodobý stav, protože firmy mají prostor pro snižování počtu zaměstnanců v případě, že ztratí důvěru v oživení. Jednotkové náklady práce nyní klesají rychleji než v kterékoliv další velké ekonomice. Měly by se tak snížit obavy z toho, že inflace se bude držet nad cílem ve výši 2 %.
Carney se musí v první řadě rozhodnout, zda na uvedené problémy vůbec lze reagovat monetární politikou. Mnohé z nich mají hluboké kořeny a týkají se strukturálního vývoje v ekonomice. Obecně se předpokládá, že monetární politika by měla řešit pouze nominální oblasti a zejména míru inflace. Carney se ale v prostředí utažené fiskální politiky může domnívat, že je třeba zvýšit očekávání reálného růstu. Fed tak učinil, když spojil QE s cílem u nezaměstnanosti. Zdá se, že Carney tento jeho krok považuje za úspěch. Kevin Daly z (150,43 USD, -0,32%) navrhuje, aby BoE slíbila, že bude držet sazby u nuly až do chvíle, kdy nezaměstnanost klesne pod 6,5 %, ovšem za předpokladu, že inflace nepřekročí 2,5 %. Jde o přesnou kopii politiky Fedu, což je pravděpodobně dobré z hlediska důvěryhodnosti.
Je jasné, že z hlediska očekávání by mělo silný vliv i kvantitativní uvolňování. Členové MPC však dávají najevo, že jejich důvěra v QE klesla a možná by dali přednost tomu, aby bylo posíleno financování bank navázané na jejich poskytování úvěrů (tzv. Funding for Lending Scheme). V této oblasti jsou totiž konečně patrné známky úspěchu. Carney bude v čele BoE pět let, za dva roky se změní vláda a to může jeho prostor pro změny v monetární politice znatelně omezit. Pravděpodobně se tak bude snažit o to, aby přesvědčil další členy MPC o nutnosti změny.
Zdroj: Blog Gavyna Daviese